Když před osmi lety přicházel z Hlučína do Liberce, neměl to odchovanec ostravského Baníku u fanoušků Slovanu jednoduché. Jednak měl pomoci nahradit svého fenomenálního předchůdce na postu pravého krajního obránce, reprezentanta Thea Gebre Selassieho. Navíc nikdy nebyl hráčem obdařeným nadstandardním fotbalovým talentem.

Coufal byl dříč, běžec, atlet, jehož technické dovednosti byly často terčem pochybností. A to i ve chvílích, kdy se rodák z Ludgeřovic, téměř pětitisícové obce v opavském okrese, prosadil do základní ligové sestavy modrobílých.

Sám v minulosti přiznal, jak moc ho srazila do kolen nedůvěra v létě roku 2013 projevená tehdejším koučem Slovanu Jaroslavem Šilhavým. Když Liberečtí dokonávali prvotřídní senzaci postupem přes italské Udine do Evropské ligy, neměl kouč pro domácí odvetu k dispozici jedničku na postu pravého beka, zkušeného Ondřeje Kušníra. Coufal cítil šanci, místo toho přišlo obrovské zklamání. Trenér raději na důležitý post postavil Martina Frýdka, ačkoli ten doposud na podobném místě nikdy nehrál.

NELICHOTIVÁ PŘEZDÍVKA

Coufal přiznal, že to obrečel. Nikdy ale nebyl typem, který by se urážel nebo klesal na mysli. Na každou překážku postavenou do cesty reagoval zvýšením tempa. Volný čas trávil v posilovně, běháním, přidával si. Pracovitost, píle a nezlomná vůle ho nakonec navzdory pochybovačům – a že jich nebylo málo – dovedly ke hvězdné kariéře.

„Nikdy bych nečekal, že se může dostat takhle vysoko. S kamarádem jsme nedávno vzpomínali, jak jsme na něj nadávali. Nešly mu centry, míč se mu pletl pod nohy. Vypadalo to, že rychleji běhá, než přemýšlí. Upřímně řečeno jsme ho neměli rádi,“ směje se při objevování zasunutých vzpomínek dlouholetý příznivec Slovanu Tomáš Havlík.

Dokonce odhaluje, že měl Vladimír Coufal v určitých fanouškovských kruzích nelichotivou přezdívku. „Co si pamatuju, občas se mu tady říkalo Zoufal. Občas byl terčem různých úšklebků a posměchu,“ upřímně vzpomíná Havlík.

Během pěti let v dresu Slovanu si ale Coufal nakonec vydobyl zasloužený respekt. A když se po něm v létě 2018 začala sápat mocná pražská S, byli fanoušci regulérně smutní z odchodu srdcaře a bojovníka, který během šesti podještědských let nikdy nepodcenil jedinou vteřinu na tréninku, natož při zápase.
Trenér Jindřich Trpišovský ze společného působení v Liberci dobře věděl, že je Coufal typem hráče, kterého prostě chcete mít v týmu. A tak se další kariérní zastávkou energií nabitého krajního beka stal pražský Eden. Jak se říká: zbytek je historie.

Coufal získal se Slavií za dva roky dva mistrovské tituly, domácí pohár, Superpohár. Zahrál si Ligu mistrů a dostal se do reprezentace. A v říjnu letošního roku se za cca 160 milionů korun stěhoval do Londýna, stal se posilou West Hamu a do náročné Premier League naskočil ve velkém stylu.

„Vypadá, jako dlouholetý profesionál z Premier League. Jako kdyby hrál tuhle soutěž celou kariéru. Pevný vzadu, nebezpečný dopředu. Mluvilo se o tom, že přinese hodně běhání a tvrdé práce. Že to bude tak dobré, ale čekal málokdo,“ napsal o výkonech osmadvacetiletého Čecha deník Evening Standard.

STRÁŽCE HVĚZD

„Odvádí skvostnou práci. Do Moyesova systému zapadl dokonale,“ nechala se slyšet legenda West Hamu, bývalý reprezentační útočník Trevor Sinclair. Coufal, jehož skotský manažer David Moyes využívá na pravém okraji pětičlenné obrany, se stal okamžitě oblíbencem fanoušků, v osmi duelech anglické ligy byl střídán jen jednou, v posledním duelu proti Manchesteru United na posledních pět minut. Jinak si během soubojů s top týmy připsal řadu osobních úspěchů: zdatně ubránil třeba Sadia Maného z Liverpoolu nebo Raheema Sterlinga z Manchesteru City.

Kruh se uzavřel. Dnes už Jaroslav Šilhavý, toho času trenér národního týmu, Coufala rozhodně na lavičku neposadí. Pod Ještědem na něj mohou být právem hrdí. Přesto, že mu nevěřili.

Aleš Vávra