Říkal jste, že jste u fotbalu neměl příliš na výběr. Kdo vás tedy k tomuto sportu přivedl jako úplně první?
Děda. Ten mě na fotbal poprvé přivedl a byl také první, kdo mě trénoval…

V barvách divizních Klatov válí váš mladší bratr Jakub, ale dlouhou dobu jste hráli spolu v Hrádku. Jaké mezi vámi panují vztahy?
Myslím si, že mezi sebou máme velice silné pouto, což bylo v několika zápasech asi i na škodu, protože když někdo nakopal mě, brácha mu to oplatil. A to samé pochopitelně platilo i obráceně. Ale asi to tak má být. Rodina je to nejcennější (úsměv).

FOTBALISTÉ TJ SVATOBOR HRÁDEK (na archivním snímku) už hrají druhou sezonu ve vodách I. A třídy Plzeňského kraje, kterou dokázali vybojovat po dlouhých dvaceti letech. Své kvality ale kvůli koronaviru teď nemohou naplno ukázat.
Spoluhráči očima Jiřího Brabce. Vrchní nosič tejpů i borec, který chová krávy

Ještě poměrně nedávno vás v Hrádku trénoval váš otec. A to dost dlouho. Měl jste nějaké výhody nebo jste se naopak musel na hřišti snažit o to víc než ostatní?
Upřímně si myslím, že to žádná výhoda nebyla. Ano, pochopitelně narážky v kabině byly vždycky, ale to už jsem si zvykl. Nevýhod to však mělo více, protože když se nám nedařilo, nebo jsem se nechal nedej bože vyloučit, poslouchal jsem to doma ještě dalších čtrnáct dní (smích). Když se však dařilo, vyhrávalo se, bylo to vážně super. S tátou máme poměrně stejnou povahu. Fotbal pro nás opravdu hodně znamená a oba milujeme výhry. Jsem rád, že jsem v jeho rozlučkovém zápase vstřelil dva góly. Myslím si, že to byla dobrá tečka na konec.

Letošní sezonu opět zastavila pandemie koronaviru. Věříte, že se na konci ledna začne hrát podle původního plánu, nebo jste v tomto směru spíš pesimista? Přece jen, situace a počty nakažených nevěstí pro amatérský sport nic dobrého…
Jestli se začne na konci ledna znovu hrát? Příliš tomu nevěřím, i když bych si samozřejmě moc přál opak. Nedivil bych se, kdyby se začalo hrát až v březnu nebo vůbec a další sezona by začala zase od nuly…

Kvůli pandemii a vládním opatřením byly letošní Vánoce jiné než ty předchozí. Předpokládám, že jste ale jako fotbalista našel pod stromečkem něco fotbalového. Mám pravdu?
Ano, našel. Od bráchy jsem dostal knížku o příběhu a titulu Leicesteru (úsměv).

Fandíte tedy „Liškám“, jak se Leicesteru City, který mimochodem bude soupeřem pražské Slavie v prvním kole play-off letošní Evropské ligy, přezdívá?
Nene. Ze zahraničních týmů fandím jednoznačně Manchesteru United. A u nás pro mě existuje jenom Sparta Praha. Jiný klub v Česku s trochou nadsázky ani neznám (úsměv).

Jaký je váš oblíbený hráč? Taky někdo z United?
Co se týče oblíbených hráčů, tak asi Rio Ferdinand a Wayne Rooney.

Kdyby neexistoval fotbal, jaký sport byste dělal?
Futsal. A nebo tenis. Ten po fotbale hraji asi nejčastěji. Bohužel už mi v okolí docházejí soupeři (úsměv).

David Jiříček.
Klatovský odchovanec mezi třemi nejlepšími hráči národního týmu na MS

Fotbal je evidentně vaší velkou životní vášní. Potřebujete se od něj někdy nějakým způsobem odreagovat?
Fotbal ke mně už zkrátka patří. Když nehrajeme my, snažím se jet podívat někam jinam. A když ani to nevyjde, dívám se na fotbal v televizi. Odreagování od fotbalu moc není a vlastně ho ani nepotřebuji. I když je pravda, že přítelkyně by byla asi ráda, kdybych ho na chvíli z hlavy vypustil (úsměv). Ale už to přežila dva roky a věřím, že to přežije i dál (smích).

Prozradíte našim čtenářům, čím se vlastně živíte?
Dělám v pekárně u Rendla u nás v Sušici. Takže přes den hraji fotbal a v noci peču housky (úsměv).

Přiznávám, trochu zapeklitá otázka na závěr. Na začátku našeho povídání jsem se ptal na vaše vztahy s bráchou Jakubem. Teď se však zeptám; kdo je lepší fotbalista? Vy nebo mladší Jakub?
Já. Tečka.