Bitva na dálku mezi prvním SK Rakovník a druhými Tuchoměřicemi vrcholí. Oba týmy dělí v tabulce I. A třídy jediný bod, rozhodne tedy poslední kolo. Oba mají těžký los, Rakovník jede na půdu na jaře výborných Jinočan, Tuchoměřice míří do Příbrami. „Za mě jsou Jinočany tím vůbec nejtěžším protivníkem na jaře. A pro nás to bude ještě složitější s ohledem na psychiku, jde fakt o hodně. Proto se teď v týdnu snažíme pracovat hlavně na psychice mladých kluků a věřím, že to dokážeme. Byla by to krásná tečka za nádhernou sezonou,“ říká Petr Kýzl.

V neděli jeho tým prohrával 0:1, ale po přestávce přišly dva penaltové momenty. Nejprve byl postrčen Červený, pak brankář Víšek fauloval Sklenku. Exekuce se ujal pokaždé Petr Kýzl, ani na chvíli neuvažoval, že by kop přenechal někomu jinému. A proměnil! „Byl jsem stoprocentně odhodlaný jít na obě a obě proměnit. Tak to máme určené. Já nedal penaltu naposledy před deseti lety ve finále okresního poháru proti Olympii Rakovník, tehdy mi ji chytil Petr Šíma,“ loví z paměti zajímavost.

Jak už to bývá, hosté se hlavně za první penaltu zlobili na rozhodčího Divilka, ale podle Kýzla jsou tyhle situace k vidění i v lize a postrčení Červeného viděl také on. „Dalo se to posoudit tak i tak, rozhodčí se musí nějak rozhodnout. U té druhé penalty to bylo už jasné,“ nabízí svůj pohled.

Přiznává, že hlavně na mladé hráče Rakovníka v posledních kolech dolehla tíha okamžiku, herně najednou nepředvádějí co umí.

V Jinočanech ale musí na nervozitu zapomenout, domácí totiž mají skutečnou kvalitu. „Je to přesně jak říkáte, budeme muset hrát naplno a podat maximální výkon. Ale pokud to nedokážeme, těžko se můžeme měřit s týmy z přeboru,“ uvědomuje si Petr Kýzl.

Osmadvacetiletý borec s výbornou kopací technikou vyrůstal na SK Rakovník od malička, v sedmi letech ale zamířil na čas do pražské Sparty. V deseti se vrátil domů a v klubu už zůstal. Stal se tam dokonce něčím jako je pro člověka dýchací ústrojí. Jednou je hráčem, podruhé brankářem, jindy trenérem a pak zase členem výboru. Dokonce už musel vzít do ruky i lajnovačku. „To byla spíš výjimka, ale jinak jsem opravdu vyzkoušel snad všechno. S klubem jsem spjatý nějakou pupeční šňůrou,“ říká a na většinu věcí vzpomíná moc rád.

Na triumf dorosteneckém krajském přeboru, v mužích na vítězství v poháru SKFS 2016, na postupy, zejména na ten do ČFL. Dokonce i na třetí ligu vzpomene rád, byť klub uvrhla nakonec do velkých finančních problémů. „Mně to v hlavně zůstane, byl to zážitek. Dokonce se mi poštěstilo pár zápasů vést tým jako trenér,“ pýří se zaměstnáním policista, který teď musí dohlédnout na správné zaparkování SKR do krajského přeboru.

Zastavit se musíme také u Kýzlovy přezdívky – Zlatan. Pochází prý z žákovského věku a vymyslel ji jeho současný spoluhráč z Rakovníka Dominik Žďánský. „Byli jsme na nějakém turnaji v Lounech a Zlatan Ibrahimovič večer předtím zaznamenal hattrick. Mě poslal trenér na trávník a já během dvaceti minut dal hattrick také. Dominik vykřikl, že jsem jejich Zlatan a už mi to zůstalo. Lidé mi tak říkají nejen na fotbale,“ přiznává Petr Kýzl.

Zlatanovy fotbalové perly bude Rakovník potřebovat i v sobotu v podvečer, ale vlastně je úplně jedno, kdo přispěje k případnému úspěchu. Když to vyjde, bude se přece radovat celý fotbalový Rakovník.