Kromě pískání se věnuje bojovému sportu capoeira, kde je trenérem mládeže a dospělých. „Mám dva tituly mistra Evropy v dospělých kategoriích,“ přiznal rozhodčí, který je momentálně na listině pro krajské soutěže a v civilu kreslí ve firmě Valbek s.r.o. vodohospodářské projekty na pozici konstruktéra.

Co vás vedlo k tomu stát se fotbalovým rozhodčím a jak dlouho tuto funkci vykonáváte?
Už je to dlouhá doba. Začal jsem v roce 2015, tedy před devíti lety. Dovedl mě k tomu můj učitel na fyziku na základní škole. Stěžoval jsem si mu, že jsem pořád zraněný a nemohu hrát fotbal. Doporučil mě nebožtíkovi Zdeňku Nádeníkovi a propojil nás. Na moje narozeniny 8. srpna 2015 jsem šel na seminář rozhodčích a tak to všechno začalo.

Jaké byly začátky?
Bylo mi čerstvě 15 let. Chtěl jsem začít už dříve, ale nešlo to. Ze začátku jsem chodil hlavně na přípravky, mladší žáky nebo jako asistent na zápasy dospělých. Bylo to strašné. Nevěděl jsem, kde mám stát. Diváci za mnou mi říkali: „Neměl bys stát s posledním obráncem?“. Já se otočil a řekl si, že mají asi pravdu. (smích) Je to tedy těžké. Když to ale člověk překoná a začne dostávat šance v okresním přeboru, už se něco naučí od zkušenějších kolegů.

Vybaví se vám nějaká opravdu negativní zkušenost?
Jednou mě chtěli zmlátit v Rozstání. Jejich rezerva hrála s rezervou Vesce. Byl to můj třetí zápas jako hlavní rozhodčí. V prvních dvou jsem skoro nedal kartu a v tomto se to rozjelo. Za asistenta jsem měl Lukáše Kořínka, který v té době ještě hrál za Vesec, takže to bylo o to pikantnější. Ve 45. minutě jsem dal červenu kartu Romanu Passianovi z Rozstání a na začátku druhé půle vyloučil ještě Michala Šindeláře. Vše se završilo kolem 70. minuty, kdy dostal další červenou domácí Jiří Říha. Celý zápas v p*deli. Když jsme šli do kabiny, třetí vyloučený hráč Říha mě trefil kopačkou do obličeje.

Co vám naopak role fotbalového rozhodčího dala?
Hrozně moc zkušeností, jak se bavit s lidmi nebo jak jednat ve stresových situacích. Dále strašně moc nových kamarádů. Cesty na zápasy a ze zápasů jsou skvělé. Ve své podstatě je to super a určitě to doporučuji.

Jaké jsou vaše sny a cíle na fotbalovém poli?
Od toho roku 2015 mám stále za cíl podívat se na ligové trávníky. V krátkodobém horizontu bych se rád příští rok dostal do divize a posunul se dále. Snem pak je nějaký zápas na evropské scéně, ale to je hrozně daleko. Na druhou stranu snít se musí. Komise rozhodčích se o nás skvěle stará. Máme různé tréninky a semináře, kde nám ukazují sestříhaná videa. To člověka posouvá dále. V nedávné době jsem byl jako asistent rozhodčího na přátelském utkání Jablonec - Viktoria Žižkov. To je asi zatím největší zápas, který jsem spolurozhodoval. Měli jsme i komunikátory a takové utkání dá člověku strašně moc zkušeností.