„Chtěl bych skončit tam, kde jsem s fotbalem začínal. I kdybych měl odehrát třeba jenom jeden zápas. Tak se to prý dělá,“ směje se zkušený kanonýr.

Jen pár kol do konce jarní části to vypadalo, že už ji Štrbák nedohraje. Přesto ji nakonec zakončil hattrickem v utkání proti Dětřichovu. Ještě s gólovou podporou týmového kolegy Rostislava Reidla porazili Dětřichov 4:3. „Bylo hlavně hrozné horko. Hrálo se od tří, takže to byl docela mazec,“ říká útočník.

Dolní Řasnice získala nakonec v okresním přeboru i po lehce nestabilní sezóně sedmé místo. „Co jsem se bavil s vedením, tak s celkovým výsledkem jsou spokojení. Ale jaro bylo proti podzimu špatné. Dokázali jsme uhrát jen dvě výhry a dvě remízy,“ popisuje Štrbák. I to byl jeden z důvodů, proč se původně rozhodl nedokončit rozehranou sezónu. Ten hlavní důvod je ale jiný. „Párkrát už jsem takhle samozřejmě končil a zase jsem se vrátil. Ale to bylo spíš třeba kvůli nějakým hádkám. Teď už to mám rozmyšlené, protože už na fotbal vůbec nemám čas,“ říká devětačtyřicetiletý útočník. „A přiznám se, že už trošičku ani chuť,“ dodává.

Štrbáka zaměstnává práce v autobazaru. Dováží a prodává auta z Německa a k tomu předělává penzion, takže povinností má opravdu hodně. „Na tréninku jsem nebyl už dva nebo tři roky, na to mi čas opravdu nezbývá. Ale já říkám, že trénovat by měli hlavně mladí,“ usmívá se zkušený hráč. V Řasnici sice mladí trénují, ale pro radu ke starším si přijdou málokdy. „Mladí kluci si jedou podle svého. Jsme tam vedle sebe jako dvě party, mazáci a mladí borci a moc o sobě nevíme. Asi to tak funguje všude, ale myslím, že je lepší, když jsou v tom týmu i starší hráči,“ odhaduje Štrbák.

Višňová B - ilustrační foto.
Ostuda: Machnín a Nová Ves na zápas nedorazili! Višňová slavila bez zápasu

Fotbal začal hrát, protože jiné možnosti tehdy zkrátka nebyly. „Tak to prostě bylo, přišli jsme ze školy a šli jsme si zakopat. V osmi letech jsem se dostal mezi žáky ve Višňové,“ vzpomíná na dětství Štrbák. I když potom působil v Habarticích, v Bulovce, ve Frýdlantu a v dalších klubech na severu Čech, na Višňovou má nejhezčí vzpomínky. „S tou jsem hrál i nejvyšší soutěž, byli jsme nejdřív na oblasti, potom i v krajském přeboru,“ říká střelec.

Nevyhla se mu ani nepříjemná zranění. „Nebyla to úplně sranda. Nejdřív jsem se srazil s brankářem a zlomil jsem si nohu tak, že mi úplně plandala. Tehdy mi rekonvalescence trvala třináct měsíců, ale stejně jsem věděl, že se na hřistě ještě postavím,“ líčí barvitě Štrbák. „Zhruba tři nebo čtyři roky na to jsem si zlomil zase druhou nohu. To bylo mokro, já jsem uklouzl po míči. Zlomil jsem si kotník a přetrhal všechny vazy, ale z toho jsem se dostal za půl roku,“ přidává nezlomný optimista.

I přes nepříjemná zranění neměl nikdy chuť se na fotbal vykašlat. „To se mi poprvé stalo až teď. Za ty dva roky covidu jsem si vyzkoušel jaké to je nehrát a zjistil jsem, že mi to vůbec nechybělo. I to beru jako signál, že už je nejvyšší čas toho nechat,“ přemýšlí útočník, který se většinou neukáže ani na tribuně jako fanoušek. Teď je hlavně rád, že si užije dovolenou a že mu ubyde fotbalových povinností. Na to, až nastoupí v přístí sezóně v dresu Višňové a i na tu rozlučku s kariérou se ale těší.