„Nejlepší z těch šesti gólů byl ten, který jsem dal levou,“ raduje se Samuel. Střílet levou je totiž jedna z dovedností, kterou na tréninku piluje. Když se na tréninku nedaří, povolí mu někdy nervy a trochu si zanadává. Někdy i sprostě. Ale přesto ví, že trénink je nejlepší recept na úspěch. Bude se mu to hodit, protože má v plánu se fotbalem živit. Ze všeho nejraději by si zahrál za Real Madrid, stejně jako oblíbenec Cristiano Ronaldo.

„Partu máme v týmu dobrou. Ale vadí mi, když je na tréninku někdo zbytečně agresivní a dělá skluzy,“ říká mladý útočník. Sám má s fotbalovým zraněním nepříjemnou zkušenost. Z jednoho tréninku se vrátil z vykloubenou čéškou. „Měl jsem to nejdřív v sádře, potom v ortéze a půl roku jsem nemohl hrát. To se mi po fotbale hodně stýskalo,“ vypráví Vízner.

Samuel Vízner (v tmavém dresu) v zápalu boje o míčSamuel Vízner (v tmavém dresu) v zápalu boje o míčZdroj: Z archivu Samuela VízneraK fotbalu Samuela přivedl tatínek stejně jako jeho patnáctiletou sestru, která hraje za Slovan Liberec. Na první trénink přišel v pěti letech a hned věděl, že to bude ono. Ostatně, tatínek Jiří oddíl kluků trénuje a dám hraje za Dětřichov III. třídu. Jak už to bývá, má to Sam díky tomu na hřišti občas trochu těžší. „Někdy je na mě táta na hřišti přísnější, ale doma už potom ne,“ ujišťuje kanonýr.

Za šest gólů si vysloužil od táty trenéra pochvalu, ale na odměnu si musí počkat. Nejradši má, když za svou snahu na hřišti dostane kopačky. Už jich takhle pár dostal. A je zase načase, nové kopačky by se hodily. Takže motivaci střílet góly má Samuel velikou.