„Trenér nám možnost přestupu do Akademie oznámil po delší době. Ale rozhodl jsem se, že to zkusím. Kdo přestoupit nechtěl, zůstal v Zákupech,“ nastíní průběh přestupu mladý střelec. Společně s ním do Jablonného odešla asi čtvrtina spoluhráčů. „Mně to v Akademii vyhovuje víc. Hodně trénujeme fyzičku i techniku s míčem. V Zákupech jsme se často jen rozcvičili, a pak jsme hráli fotbálek,“ srovnává Okénko.

Vypadá to, že trénink se vyplácí. Z posledních tří utkání si MAHO akademie připsala dvě výhry a Jan Okénko rovných čtrnáct gólů. „Co bych dodal. Nejdřív to moc nevypadalo, prvních dvacet minut jsme hráli nic moc. Ale před koncem prvního polčasu jsme najednou začali hrát, a během patnácti minut jsme dali deset gólů. V druhém poločase už jsem nehrál,“ popisuje průběh posledního utkání s mančaftem z Dubé, který skončil výhrou 15:0 pro Jablonné.

Honza k fotbalu přičichnul záhy poté, co se nauči chodit. „Registračku mám od šesti, ale kopat do míče jsem začal ve dvou nebo ve třech letech,“ usmívá se kanonýr. Brzký začátek měl na svědomí jeho tatínek, který hrál fotbal v Mimoni. Tam hraje dnes i Honzův mladší bratr. Hrával tam i Honza, dokud se nemusel potýkat se zdravotními problémy. „Měl jsem potíže s kolenem. Musel jsem s tím být v klidu. Proto mě přeřadili do Zákup, a tam už jsem zůstal,“ vypráví Okénko a prozrazuje, že klidový režim se mu moc dodržovat nedařilo. „Nedokážu se flákat a nic nedělat. Kromě fotbalu hraju ještě basket, běhám, někdy cvičím,“ dodává útočník.

Kanonýr Bílého Kostela Pavel Svoboda
Rodinnou hecovačku o nejlepšího střelce zatím vede kanonýr Pavel Svoboda

Honza je prvním rokem na střední škole. Vybral si obor zedník a ve škole ho to baví. „Máme už i praxe. Trénujeme stavění nebo se učíme s různými materiály,“ vykladá zážitky z vyučování Okénko. Školu má ale v Liberci, takže cestování mezi Zákupy, kde bydlí, Jablonným, kde hraje fotbal, a Libercem, kde navštěvuje školu, má až nad hlavu. „Nejčastěji jezdím vlakem a cestou poslouchám písničky,“ říká střelec. Jestli se mu ale bude hodit v budoucnu zednická lžíce a hladítko je zatím ve hvězdách. Rád by si vyzkoušel živit se fotbalem. Třeba v libereckém Slovanu. A když se zasní, obléká červenovílý sešívaný dres.

Ještě předtím se ale bude muset příští rok popasovat s přestupem do dorostu. Ví, že to bude velká změna. „Ještě v Zákupech jsem jednou hrál za muže a byl to nezvyk. Hlavně to větší hřiště,“ přemýšlí okénko. I tak se ale těší. Než to nastane, tak si zkusí ohlídat vedoucí pozici ve střelecké soutěži mezi staršími žáky.