Byl to její první pětigólový zápas. Ale je třeba říct, že není jediná, které to v týmu FCS Liberec dívky takhle pálí. Jen od začátku letošní sezóny se taková smršť během jednoho zápasu povedla například i Natálii Samoelové nebo Tereze Chládkové. Libereckým holkám se pod vedením Petra Šafáře a Petra Procházky daří. „Kluci proti nám hráli takovou nakopávanou, vždycky po přihrávce to poslali přes celou půlku. Nám se dařilo hrát kombinačně,“ vypráví střelkyně. Ne každý zápas ji sedne. „To jsem potom trochu naštvaná a nejradši bych něco rozbila. Ale to jsem ještě neudělala,“ směje se Bára. „No i když, jednou jsem kopla soupeřům do kužílku. Ale nerozbil se,“ dodává jedním dechem.

Nejmenší z týmu? Zatím.Nejmenší z týmu? Zatím.Zdroj: Archiv Barbory SedlákovéHlavní Bářina kategorie je starší žáci, za které hraje ligu. „V lize už hrajeme proti holkám. Ale v okrese se pořád s klukama potkávám. Přijde mi, že se nás hlavně bojí. Nejsou zvyklí hrát proti holkám. A někdy jsou trochu vzteklí a nadávají, když je obehraje holka,“ popisuje Bára. Moc to ale neřeší a kamarády má jak mezi hochy, tak mezi děvčaty. Za sedm let na hřišti si už vyzkoušela všechny herní posty. „Jsem takový univerzál. Hraju kdekoliv, kam mě postaví. Ale nejvíc mě to baví v bráně,“ říká Bára. Jenže se svými 147 centimetry je zatím nejmenší z týmu, a to může být ve velké bráně trochu problém. Střelecké tabulky ale vypovídají o tom, že než doroste, ani v útoku se neztratí. Ve starších žácích se dočkala i většího hřiště, které jí vyhovuje mnohem víc. S fyzičkou problém nemá a je ráda, když má kolem sebe víc prostoru.

Výběr dívek Libereckého kraje skončil na celorepublikovém turnaji Kouba cup na třetím místě.
Třetí místo libereckých dívek na celorepublikovém turnaji Kouba cup

Kromě fotbalu Barču baví i další sporty. Vyzkoušela si závody s dobrovolnými hasiči, má ráda vybíjenou, přehazku, a kromě toho ráda chytá ryby. „Za domem máme rybník, tam chodím rybařit. Můj největší úlovek byl zatím pětatřiceticentimetrový kapr. Ale chytila jsem už i pstruha a různé další malé ryby,“ jmenuje svoje úlovky mladá rybářka. Ve škole ji baví kromě tělocviku trochu netradičně i matematika, fyzika a němčina. Co z toho vzejde zatím jisté není, žádnou představu o budoucím zaměstnání Bára nemá. Ale dráhu profesionální fotbalistky by klidně vyzkoušela. „Asi bych chtěla zůstat ve Slovanu. Ale takové angažmá v Paris Saint-Germain by nebylo špatné,“ usmívá se při představě kariéry ve svém oblíbeném klubu.

Doma ji všichni fotbal schvalují. V mládí hrával tatínek i dědeček. Ale občas narazí na údiv, když mezi vrstevníky řekne, že je fotbalistka. A jak to mají holky sportovkyně s oblékáním? „Sukně mi do skříně nesmí, vždycky si radši vezmu kraťasy nebo džíny. Ale máme v klubu i holky, co se rády oblékají jako holky. Zakázané to určitě není,“ směje se kanonýrka Bára.