„Je to hlavně podle spoluhráčů a někdy i nálady. Mám na to i tajný trik,“ usmívá se dvanáctiletý kanonýr, ale víc neprozradí.

V posledním utkání proti hochům z Vesce se trefil do brány hned pětkrát a postaral se tak o těsnou výhru 5:4. „Vlastně skoro všechnu práci odvedl můj tým. Já už pak jen utekl obraně a nějak to tam padlo,“ říká skromně Mikuláš a hned dodává: „Vypíchnul bych ale jeden gól tohoto zápasu. Ten padl po autovém vhazování. Spoluhráč mi přihrál, já si míč zpracoval a sklepnul do běhu. Pak jsem prokličkoval mezi třemi protihráči a levačkou zakončil.“

Mikuláš Tichý hraje za Stráž nad Nisou.Mikuláš Tichý hraje za Stráž nad Nisou.Zdroj: soukromý archivVětší radost než pozice druhého nejlepšího střelce soutěže mu dělá úspěch celého týmu „Mně stačí, že si s nimi chodím zahrát a tím jim pomáhám, toto je pro mě taková odměna,“ říká opora oddílu. Zdá se, že to vychází. Stráž nad Nisou drží bronzovou příčku v tabulce. „Třetí místo je veliký úspěch a v jarní části se chceme pokusit dostat na místo druhé. To by bylo jako taková výhra,“ sní Mikuláš. Vedení soutěže drží pevně v rukách dívky z FCS Liberec.

Ve Stráži je spokojený. „Máme super tým, skvělé trenéry Landu a Kaprase a výborné zázemí, které zajišťuje Jarda Řízek,“ jmenuje mladík. Fotbal hraje i jeho mladší bratr. Oba je ke sportu vedl hlavně tatínek. „Táta se o fotbal zajímá, i když ho moc nehraje. Já jsem mu propadl od malička, protože jsme s tátou a kamarády byli na zahradě a pořád kopali do míče,“ vypráví a vzpomíná na tréninkové začátky. „Začal jsem hrát asi před šesti lety. Moje první tréninky byly zajímavé, protože jsem chodil hrát s mnohem staršími kluky, než jsem byl já,“ líčí Mikuláš.

Adam Mečíř hraje fotbal za Slovan Vesec.
Mečíř? Někdy ho trápí svědomí, jestli dal do zápasu všechno

V paměti má i svoji, zatím, nejlepší branku. „Padla asi ještě když jsem hrál v mladší přípravce. Překopl jsem hřiště a soupeřův brankář to nechytil,“ vybavuje si střelec.

Neodrazuje ho ani to, že fotbal občas pěkně bolí. „Většinou mě mě po zápase nejvíc bolí kotníky. Je to proto, že když mě protihráči nestíhají a snaží se mě zastavit, né vždy trefí míč, občas trefí moje nohy,“ krčí rameny Mikuláš. Palce mu drží nejen rodina. „Na zápasy chodí hlavně táta a bratr. Občas se tam objeví mamka nebo nějací kamarádi.“ Otec drží ještě jedno důležité prvenství. „Můj vzor a nejoblíbenější hráč je hned po tátovi Cristiano Ronaldo,“ směje se Mikuláš, který se řadí mezi fanoušky Slavie Praha. Nejmilejším zahraničním týmem je pro něj Liverpool.

A jak vidí nadějný fotbalista vlastní kariéru? „Nedá se říct, že mám sny a cíle ve fotbale, ale určitě bych se chtěl dostat někam výš,“ uvažuje Mikuláš. Když zrovna neběhá za míčem, baví ho hrát na kytaru. A v rukávu má záložní plán. „Chtěl bych si otevřít restauraci,“ říká přesvědčivě.