Kliknutím zvětšíte
„No, je asi pravda po čtyřech gólech ta koncentrace trochu opadla a podvědomě jsem měl pocit, že mám splněno. Ale nebyla to pravda a mohl jsem jich dát ještě víc. Trenér má samozřejmě pravdu,“ přikyvuje Beneš. „Nakonec jsem ale aspoň na tři přihrál,“ neodpustí si střelec. Na tak přesvědčivý výsledek, jaký předvedlo mužstvo z Chrastavy, do sebe musí všechno zapadnout. „Sedlo nám to, celý tým hrál dobře. I ten mokrý a těžký terén nám docela vyhovuje. Já jsem se cítil dobře po fyzické i psychické stránce. Tak doufám, že si to udržíme,“ jmenuje Beneš všechny předpoklady úspěchu.
On sám má recept na pohodu jasný. „Od té doby, co mám dceru, tak mi moc pomáhá ona. Je můj nejlepší mentální relax. Teď už i spinká docela obstojně, takže se vyspím. A v tom mi moc pomáhá partnerka. Večer před zápasem se o malou stará hlavně ona,“ říká otec dvouleté dcerky. „Občas se holky na hřišti ukážou, ale spíš když je tepleji. Což zase moc nevyhovuje mně, protože se mi v teple moc dobře nehraje,“ uvažuje kanonýr. „Ale určitě přijde doba, že bude moct přijít v bundě a v čepici a konečně uvidí, že umím hrát dobře,“ směje se Beneš.
Oddíl TJ Spartak Chrastava
Kvůli rodině se Beneš vrátil do Chrastavy z Turnova. Zrovna v sezóně, kde se tamnímu klubu povedlo postoupit do divize. „Takovou jsem měl dohodu s vedením. Že když půjde Turnov výš, tak s nimi nepůjdu. Postup souvisí s menším časovým komfortem a to s prací a rodinou není ideální. Jsem moc rád, že mi v klubu vyhověli,“ vysvětluje Beneš. Na krajské úrovni by rád hrál do pětatřiceti, tedy ještě zhruba čtyři roky. „Potom se uvidí, jak to bude se zdravím a časem. Nemyslím, že bych chtěl hrát do padesáti fotbal. To přenechám mladším a budu se na ně rád chodit dívat,“ plánuje Beneš.
V sestavě Chrastavy je platným hráčem, který je vždycky nejblíž soupeřově bráně. „Nejlepší jsem v koncovce. Od mala jsem byl hladový po gólech, asi proto jich dávám pořád docela dost,“ uvědomuje si dobře útočník. „Naopak, nejslabší stránkou je, že nebráním. To mě nikdy nenaučili i přesto, že jsem byl v mládeži ve Slovanu Liberec. Dnešní fotbal už je o obraně celého týmu, ale já to prostě neumím. Jsem spíš orientovaný na soupeřovu bránu,“ přiznává.
„Tréninky máme naštěstí nastavené tak, že aspoň jeden ze dvou stihnu každý týden. Bez toho bych si ani nemohl o víkendu zahrát. To je sice trochu přísné, ale chápu to. Přece nebudu překážet klukům, kteří trénují pravidelně,“ popisuje situaci v klubu Beneš, který v civilním životě pracuje pro firmu, která se stará o odpad, kde řídí fekální vůz. „Je to dost fyzicky náročné a společně s fotbalem mě to docela udržuje v kondici. Samozřejmě je to občas někomu k smíchu. Už jsem to zažil i na hřišti, ale mně to vůbec nevadí. Každý máme nějakou práci. Naopak si myslím, že spousta z těch lidí, kteří si z toho dělají srandu, by to vůbec nezvládla. A mě baví, jak je to různorodá práce. Nemohl bych stát někde ve fabrice u pásu a dělat pořád to samé,“ říká o svém zaměstnání.
Dcera je největší radost kanonýra Beneše
Mimo to si cení, že se toho za pět práce hodně naučil a každodenní řízení velkého auta na českých silnicích je slušný trénink nervů. „Já jsem naštěstí hodně trpělivý, ale na silnicích se často potkávám s lidmi, kteří jsou nervózní. Tak jim prostě popřeju hezký den,“ krčí rameny Beneš a jasně dokazuje, že když umí člověk mít ze života radost, můžou z toho být mimo jiné i ty góly pro tým. „Když se vyhraje, tak máme slíbené pivo a klobásu. Ale já jsem hlavně potom nabitý tou týmovou energií ještě celý týden. Naopak, když se nedaří, tak jsem trochu kyselejší, ale doufám, že to není doma moc poznat,“ usmívá se kanonýr.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
