O tom, že Martin bude hrát fotbal, rozhodli jako v předchozích případech rodiče. „K fotbalu mě přivedl táta. Už jako malý jsem si s ním každý den kopal na zahradě a asi v pěti letech jsem šel na svůj první trénink do Rovenska pod Troskami,“ vzpomíná na premiérovou zkušenost s fotbalem.

Martin zkoušel kromě fotbalu i jiný sport. „Ano, chvilku jsem zkoušel i florbal, ale hned od začátku jsem věděl, že to není sport pro mě,“ objasňuje, proč nakonec zůstal u sportu, kde se za míčem honí jedenáct lidí v jednom týmu.

„Jak už jsem zmiňoval, s fotbalem jsem začínal v Rovensku pod Troskami, kde žijeme. Zde jsem působil asi do svých 11 let a pak jsem přestoupil do Turnova a následně asi v 15 letech jsem odešel do dorostu Slovanu Liberec,“ vybavuje si své fotbalové začátky a následné přestupy Syrovátka.

KAŽDODENNÍ DOJÍŽDĚNÍ

Zároveň si pamatuje i na svého prvního trenéra. „Mým prvním trenérem byl Petr Majer z Rovenska, ale jako první mi rady začal dávat určitě táta.“

S nástupem na základní školu vznikly pro Martina nové povinnosti. „Na základní škole jsem do 8. třídy působil ještě v Turnově, takže co se týče spojení se školou, tak nebyl problém, protože Turnov je od Rovenska asi 15 minut. V 9. třídě jsem už začal působit ve Slovanu Liberec. Jelikož jsem chtěl základní školu dokončit ještě v Rovensku, začalo mi každodenní dojíždění z Rovenska do Liberce. To znamenalo každý den odchod ze školy po 4. vyučovací hodině a následné utíkání na vlak do Liberce. Jsem velmi rád, že učitelé mi ve všem vyhověli i přes moji velkou absenci,“ je Martin vděčný učitelům za jejich benevolenci.

Jaké předměty měl nejraději? „Na základní škole mi nejvíce šla angličtina a matematika, naopak jsem vůbec nemusel fyziku a chemii.“

Příchod na střední školu znamenal pro Martina především časově náročné období. „Na střední školu jsem přešel už právě do Liberce na Obchodní akademii, abych to měl na tréninky co nejblíže. Ze začátku to bylo celkem náročné, už to nebyla taková brnkačka jako na základní škole, domů jsem jezdil většinou v osm hodin večer vlakem, kde jsem hlavně využíval čas k udělání domácích úkolů a nějakého učení,“ pamatuje na nedávné zkušenosti.

„Na střední škole jsem si celkem oblíbil ekonomiku a účetnictví, pak přišly daně, to už bylo horší,“ vyjmenovává s úsměvem oblíbené i méně oblíbené předměty.

NA VYSOKÉ V BOLESLAVI

Vycházeli učitelé vstříc, co se týče klasifikace a docházky? „Většinou ano, někdy bylo potřeba si domluvit nějaké náhradní termíny na písemky, ale vždy se to dalo nějak zvládnout, když se člověk snažil. Pokud nechyběly žádné známky, s žádným učitelem jsem, co se absence týče, problém neměl.“

Syrovátka pokračuje studiem na vysoké škole. „Ano, momentálně jsem od září začal studovat na vysoké škole Škoda Auto v Mladé Boleslavi,“ uzavřel.