Pískání se věnuje přes 20 let, s fotbalem už toho rozhodčí Lukáš Tykva z České Lípy zažil opravdu hodně. V Bystřanech krotil Fenina, Vachouška nebo Verbíře. Nejvíce ho pobavila narážka od manželky funkcionáře. Vzpomíná také na jednu neudělenou červenou kartu, která mohla padnout těsně před startem zápasu.

„Ambice již nejsou žádné, pískám již jen na úrovni okresu, jeden zápas o víkendu,“ usmál se Lukáš Tykva v rozhovor pro Deník.

Lukáši, kolik let se věnujete kariéře rozhodčího a co vás k pískání přivedlo? 
Pískání se věnuji od svých 17 let, to znamená od sezony 1997/ 98. Přivedla mě k tomu vlastně situace, kdy jsem jako hráč a kapitán radil rozhodčímu, jak to má pískat. Bylo to utkání dorostu Cvikov versus Loko Česká lípa. Tím rozhodčím byl můj kamarád, o rok starší Aleš Hejl, který mi po zápase řekl něco ve smyslu: „Když seš tak chytrej, tak pojď pískat“. Aleš pískal fotbal a v zimě hokej. Zajímavostí je, že to v hokeji dotáhl jako čárový rozhodčí do první ligy.

Jaký největší zápas, na který jste hrdý, jste pískal? 
Ono jich bylo více, dříve totiž byly všechny ligové B týmy v divizích a ČFL. Hlavně, když byla reprezentační přestávka, nebyla v „béčkách“ nouze o ligové hráče. Jeden si vybavuji. V Bystřanech hrály Teplice B proti Litvínovu. Byla reprezentační pauza a za Teplice hrálo osm hráčů, kteří běžně nastupovali v lize. Byli tam například Martin Fenin, Štěpán Vachoušek, Pavel Verbíř, nebo Emil Rilke.

No vidíte. Kolik to skončilo?
V poločase vedl Litvínov 2:1. František Hrdlička, tehdejší sportovní ředitel, křičel z tribuny na hráče, že pokud nevyhrají, budou bez prémií. To asi zabralo, Teplice vyhrály 3:2. Vzpomenul bych ještě zápas v Dobrovicích, kam přestoupil ze Sparty B Jiří Němec. Mají tam krásný stadion, tehdy tam přišlo hodně diváků.

Sudí bývají terčem nadávek či vtipů, dříve se na sudí křičelo například soudce je mrkev či mlha. Dnes je to jiné… Jaký pokřik na vaši adresu vás nejvíc rozesmál (či situace)? 
To je pravda, já jich za svoji kariéru slyšel, to zde nejde ani publikovat. (smích) Ale jednu legrační mám. Bylo to v krajském přeboru v Nové Vsi u Liberce. Tehdy na mě křičela jedna žena – „Já ti dám ofsajd ty kluku jeden bez vlasů, ještě že se dá koukat aspoň na tvoje krásný nohy“. Nevím, jak si je představovala, když jsem měl trenky a stulpny, takže mi byla vidět jen kolena. (smích). Pak jsem zjistil, že to byla manželka funkcionáře a starosty obce.

Jaký nejbláznivější zápas jste řídil? 
Těch bylo taky dost. Patří tam určitě utkání Hejnice versus Chrastava, krajský přebor, 2015. Tehdy to byl zápas prvního s posledním.  Chrastava neprohrála ani jedno soutěžní utkání. V sestavě i s Jiřím Štajnerem a trenérem Josefem Petříkem. Když jsme odjížděli s kolegy na zápas, tak jsem v autě říkal – „Tak si tak uvědomuju, že Hejnice se mnou nikdy doma neprohrály.“ Odpověď byla – „Tak teď to je snad jasné, Hejnice poslední a Chrastava bez prohry první“. No a zápas skončil 2:1. Tehdejší trenér Petřík mi po zápase moc neděkoval, celkově zvláštní utkání, které se mi opravdu nepovedlo.

Na rozhodčí je v této době po kauze Romana Berbra nahlíženo v negativním světle. Co k tomu všemu říkáte? 
Já osobně mám s Romanem Berbrem špatné zkušenosti, víc bych to nechtěl rozebírat. Co se týká fotbalu s Berbrem a po Berbrovi? Určitě jsem rád, že už tam není! Ne kvůli sobě, ale hlavně kvůli klukům a klubům, kteří to chtějí dělat ku prospěchu fotbalu. Fandím a pevně doufám, že se fotbal bude ubírat jiným směrem, než dosud. Věřím, že tomu ti správní lidé pomohou. Velmi rád jsem i za změny na pozici v komisi rozhodčích v lize. Je dobře, že se toho ujel Radek Příhoda, který vlastně skončil aktivní kariéru rozhodčího kvůli poměrům na FAČR.

Jaké máte další ambice na poli rozhodčího? 
Ambice už nejsou žádné, pískám jen na úrovni okresu, jeden zápas o víkendu. Věnuji se rodině, raději jedu na výlet, než za víkend pískat pět zápasů. Když se tady najde nějaký mladý sudí, který bude chtít pomoci, rád se mu budu věnovat.

Hrával jste někde jako aktivní fotbalista?
Mým prvním oddílem byla Horní Libchava, pak to byla od starších žáků po dorost Lokomotiva Česká Lípa. Potom přišlo vážné zranění kolene. Po uzdravení jsem se věnoval už jen pískání velkého fotbalu a trochu futsalu.

Od října se nižší fotbalové soutěže zastavily. Jak moc vám fotbal chyběl?  
Abych byl upřímný, nebylo to pro mě nějak hrozné pauzování. Docela jsem to po těch 22 letech s fotbalem uvíta. Ale teď už zase hledám příležitosti, jak se můžu jít proběhnout s píšťalkou.

Věříte, že další ročník už pojede podle normálního režimu?
Můžu věřit, ale záleží na situaci ohledně pandemie. Chtěl bych, aby to běželo podle regulí, protože vyhlašovat vítěze po odehrané polovině se mi vůbec nelíbí.

Jak jste zvládl aktuální situaci plnou zákazů, opatření a omezení pohybu? 
Tak doufám, že ty největší restrikce jsou již za námi. Mladí snad dospějí k tomu, aby se očkovali. Pak už budeme moct normálně žít. Jinak je to pro všechny dosti otravné, když k tomu máte ještě malé dítě, nemůžete mu dopřát zážitky. Je to pak s danou situací o to větší starost.

Vzpomenete na nějakou opravdu nevšední červenou kartu, kterou jste musel udělit? 
Spíš si vzpomenu na červenou, která hrozila ještě před tím, než bylo zahájeno utkání. Nevím už místo, snad to bylo v Košťálově. Domácí hráč zahajoval utkání výkopem. Dříve platilo, že musí rozehrát dopředu. Nevím proč, ale on rozehrál poprvé dozadu. Přerušeno, byl ústně napomenut, udělal to podruhé, následovala už první žlutá. No, kdyby to i potřetí rozehrál špatně, musel by být vyloučen. To jsem nemohl dopustit, tak jsem řekl jeho spoluhráči, ať to jde rozehrát on. (smích)

Prozradíte něco ze svého soukromí? Kde bydlíte, kde pracujete, co vás ještě baví? 
Bydlím zde v České Lípě, pracuji již 15 rokem v Bombardier/ Alstom. Starší znají jako Vagónka. Zde mám na starosti zásobování projektu laserového svařování. Mimo fotbal mě baví cestování, výlety s rodinou.

Jak se vám líbil trend rozhodování zápasů na letošním mistrovství Evropy? 
Trend rozhodování na EURU byl z mého pohledu super, takové ty drobné zákroky rozhodčí pouštěli, Bylo to na obě strany a týmy to vzaly.