„Máme hodně mladý kádr, hráči jsou ve věku od šestnácti do čtyřiceti let. Většina hráčů se pohybuje mezi dvaceti a třiceti,“ dává hned v úvodu Illner laťku hodně vysoko, neboť mladí hráči bývají pro menší týmy často zásadní problém. „Je to velice příjemná parta. Za mojí fotbalovou kariéru asi ta nejpříjemnější. Jsou to hodně místní kluci, takže borci z Roztok nebo Jilemnice,“ pokračuje trenér.

Nedaleká Jilemnice má sice zhruba šestkrát víc obyvatel než Roztoky, přesto zůstává v okresním přeboru, zatímco Roztoky míří na podzim do krajské soutěže. „Dá se říct, že mezi Jilemnicí a Roztoky je určitá vzájemná rivalita,“ usmívá se tajemně Illner. „Ale mají tam fantastickou mládež. U nás máme mladší a starší přípravku. Od žáků výš už jsme spojení s Jilemnicí. To znamená, že kluci kolem patnácti, šestnácti let v dorostu potom můžou klouzat mezi oběma městy a snažíme se, aby si vyzkoušeli hrát i dospělou soutěž,“ vysvětluje Illner, že rivalita mezi sousedními městy je jen tak na oko. „Myslím si, že na válku mezi kluby vůbec není prostor. Naopak by všichni měli spolupracovat za účelem dostat ke sportu co největší počet dětí,“ dodává Illner.

Trénuje muže teprve dva roky, ale za devět let ve vesnici už všechny hráče dobře zná a dokáže dobře odhadnout jaké mají slabiny i silné stránky. „Ty poslední dvě sezóny si to všechno moc hezky sedlo, dobře se připravujeme, kluci se dožadují tréninku,“ popisuje Illner. Trénují dokonce třikrát týdne. Dvakrát týdně na hřišti a jednou za týden se sejdou na workoutovém hřišti. Cvičí tam společně osmiletí se čtyřicátníky. „Na začátku loňské sezóny jsme si interně řekli, že bychom chtěli skupinu vyhrát. Ale jen mezi sebou, nahlas jsme to nikde neřekli. A ono to vyšlo,“ říká šťastně hlava roztockého kádru.

Postup do krajské soutěže s sebou samozřejmě nese i řadu komplikací. „Jsme úplně na na konci kraje, takže to bude znamenat mnohem víc cestování a víc financí, než kdybychom byli někde uprostřed,“ říká Illner. „Hodně jsme o tom s klukama mluvili. Probírali jsme, co ten postup bude znamenat, abychom se pokud možno všichni shodli. Ale já si myslím, že každý hráč by měl růst. Je to neskutečná radost dívat se, jak se mladí kluci zlepšují. Z toho důvodu by mi bylo líto, kdybychom nepostoupili,“ vysvětluje Illner.

Podmínky v obci má klub dobré. „Zázemí máme špičkové. Máme kromě velkého hřiště i umělou trávu, šatny,“ jmenuje Illner. „Ale hlavně máme štěstí, že všichni kolem oddílu jsou nadšenci. Funguje to tak, že když jeden něco má, tak to poskytne, druhý zase něco jiného. Pomáhá nám i obec, sháníme sponzory. Všichni jsme dobrovolníci, od trenérů po správců hřiště,“ dodává ze všech dobrovolníků ten nejnadšenější.

Plány na nadcházející sezónu říká trenér velmi nerad. „Nemám rád přehnané ambice, ono se to může často vymstít. Chtěli bychom hrát asi klidný střed a soustředit se sami na sebe. Už jsme si zahráli pár přáteláků s týmy, které jsou na tom výkonnostně mnohem lépe nebo hrají vyšší soutěž, například s Vrchlabím, Libštátem, Košťálovem. A myslím, že jsme to zvládli velmi dobře. Těším se, jak nám to půjde,“ říká Illner opatrně. „Ale považuju se za trenéra hodně otevřeného debatě. I cíle jsou předmětem diskuze s hráči, takže když někdo s něčím přijde,“ směje se Jakub Illner.