S výkonem mužstva byl nadmíru spokojen i trenér Martin Hrubý. „Nervózní jsme před zápasem byli a ani počasí nám moc nepřálo. Ale kluci to zvládli dobře a jsem spokojený, že kvalita výkonu neklesla ani po střídání, kdy nastoupili mladší hráči,“ chválí Hrubý.

SK Studenec není jen fotbalový klub, dále sdružuje i úspěšné orientační běžce a běžkyně, věnuje se atletice a dalším sportům. Se souvislostí s válkou na Ukrajině trenér Martin Hrubý veřejně nabídl možnost trénování ukrajinských dětí, které musely opustit rodný kraj. „Aktivně to stále nabízíme, výzva padla dokonce i ve vysílání na Radiožurnálu. Ale do školy zatím nastoupili jen matematici, fyzikové. Třeba se časem objeví i nějaký fotbalista, nebo fotbalistka,“ hádá trenér Studence.

Podle trenérů bylo umístění na sedmém místě podzimní tabulky dobré. Na jaře ale míří mezi pět nejlepších. Co jim k tomu pomáhá a co tomu naopak může zabránit?

Martine, jaká byla pro vás první část sezóny?
Podzimní část sezóny byla dost divoká. V každém zápase jsme řešili novou sestavu a ani k jednomu utkání jsme nebyli kompletní. Nejvíc nás to dohnalo při venkovním zápase v Bozkově, kde jsme měli půl mančaftu na hranici marodky a druhou doplněnou nezkušenými mladými hráči. To není ale výmluva, jelikož mladí hráči taková utkání musí zažívat a poučit se.

S čím vstupujete do jarní části?
Ambice máme trochu vyšší, než před začátkem podzimní části. Jako malý klub přistupujeme ke každému soupeři s pokorou, ale zároveň kluky nabádám k určité odvážnosti. Ta se ukázala při poslední podzimní předehrávce proti TJ Plavy, kdy jsme prohrávali doma 1:3, ale díky bojovnosti a úžasné podpoře našich fanoušků zápas otočili na 6:3. To bylo neskutečné a v kabině jsme to pořádně oslavili.

Potýká se oddíl s nedostatkem dospělých hráčů?
V obci Studenec máme letitou tradici, že každé nedělní odpoledne probíhá fotbalové utkání. Náš cíl je tuto tradici udržet včetně sociálního a přátelského prostředí pro diváky. Chceme se setkávat u piva a klobásy, nechceme si o fotbale psát jen na sociálních sítích. Trénujeme od poloviny ledna s každým, kdo přijde. Nehrajeme na jména a nerozlišujeme výkonost a umístění hráčů podle kategorií. Naše týmy jsou složeny výhradně z našich odchovanců a lidí blízkých klubu. Všechny je zapracováváme postupně do dospělé kategorie. Někdo může hned do Áčka, jiný musí být trpělivý a čekat na svou šanci.

Jaký je stav v mládežnických kategoriích? Jaké hrajete aktuálně mládežnické soutěže?
Mládež je prioritou klubu. Díky spolupráci ZŠ a MŠ Studenec máme možnost skautingu šikovných žáků. Zároveň naši borci pomáhají v reprezentaci školy v jejích aktivitách. V letošním ročníku máme týmy od předpřípravky až do starších žáků. Dorost jsme bohužel nebyli schopni sami postavit. Žákovské kategorie jsme spojili s dalším malým klubem z Horní Branné a oběma klubům to prospívá. Jsem na kluky i realizační týmy hrdý, velký dík patří také trenérům a rodičům. Obětují svůj čas zdarma, vzdělávají se a jsou pořád in.

Jaký vliv mělo na fungování oddílu dvouleté covidové období?
My jsme přípravu v době covidu nepřerušili, samozřejmě jsme snažili eliminovat rizika. Rozhodně nejsem popíračem této nemoci, ale kdybychom to přerušili, nikdy bychom se již v takovém počtu nesešli. Možná je to důvod, proč jsem optimistický. Máme štěstí na spolupracující partu trenérů, hráčů v jednotlivých kategoriích, na vedení klubu, na provázání s fanoušky a ostatními spolky ve Studenci. Kdo trénovat nechce a nechce být součástí dění v klubu, tak postupně přirozeně odchází a končí. Nikdo nikoho nevyhazuje. Vychováváme si mladé jak po stránce herních dovedností, tak po stránce příslušnosti ke klubu a zodpovědnosti za jeho budoucnost.

Mají dnešní děti chuť hrát? Mají talent?
Podle mě mají děti chuť sportovat, ale důležité je nadchnout je a dát smysl tomu, co dělají. Malé kluby by měly být podhoubím, podstavou pyramidy, po které se ti talentovaní posouvají nahoru. Ale k tomu je potřeba, aby správně fungovala i FAČR a to se teď moc neděje. Měli by trenéry ohodnotit i na úrovni malých klubů, aby měli motivaci dnešní mládež rozhýbat a hledat lokální talenty. Znám to z vlastní zkušenosti, prošel jsem si od přípravek až po dospělé a spousta hráčů se zlepšila třeba až jako starší žáci, jenže část už jich tou dobou dávno skončila, protože hráči nedostali ani příležitost se zlepšit.

Jste spokojení se zázemím klubu?
Zázemí klubu je nyní naprosto skvělé. Trénujeme na umělé trávě Základní školy, na hřišti SK Studenec a malé trávě u hřiště, na ploše Pensionu Trautenberk. Po složitých peripetiích jsme loni slavnostně otevřeli nové kabiny s klubovnou a sociálním zázemím. Stavba kabin byla vyčerpávající od projektu, přes zisk dotačního titulu, až po řešení sporu kvůli naprosto nepřátelskému přístupu jednoho ze sousedů, který nám všemi zákonnými způsoby házel klacky pod nohy. Až po šesti letech a po dalších nákladech za doplňující studie, za stavební materiál, který výrazně stoupl na ceně, po konfliktech na klubové i na osobní úrovni, se vše povedlo. Máme ve Studenci kus krásného „nábytku“ ve veřejném prostoru. Klaním se především našemu sekretáři Petru Junkovi, který si vzal výstavbu nového zázemí na bedra. Nová budova kabin bude soutěžit i o titul stavby Libereckého kraje.

Jak se vám daří shánět finance na fungování oddílu?
Provozní financování klubu je zajištěno z dotačních titulů Národní sportovní agentury a Libereckého kraje, podílem z ustanoveného obecního rozpočtu veškerým spolkům. Dále z příspěvků členů a darů větších i drobných partnerů klubu. Generálního partnera nemáme, ale vážíme si spolupráce všech partnerů a sponzorů. Rodičům děkujeme za to, že jsou ochotni zaplatit za děti vyšší členské příspěvky a pomůžou nám tak uhradit náklady vzniklé s nesmyslnými peripetiemi kolem stavby nových kabin.