Osobnost Deníku
Přečíst článek >

"Toho jsem si nebyl vědom, ale člen klubu z Hrádku již tuto domněnku vyslovil. Jsem překvapen a zároveň potěšen, že jsem nyní první. Pro české hráče je nyní zcela běžné hrát v Německu. Tak proč ne naopak," říká v exkluzivním rozhovoru pro Deník 36letý rodák ze Žitavy, jenž od roku 1995 hrál 27 let za tamní VfB Zittau.

Ano, vím, že jste naposledy hrál za VFB Zittau, co se v Žitavě stalo?
Stejně jako téměř všechny sportovní kluby ve východním Sasku se i VfB Zittau dlouhodobě potýká s problémy s mládeží. V této sezóně se bohužel tým musel odhlásit ze soutěže. Jednoduše jsme neměli dostatek hráčů.

Jak jste se dostal do Slovanu Hrádek?
Protože jsem vývoj v Žitavě už dlouho předvídal, měl jsem čas o něm přemýšlet. V Německu nebyl žádný klub, který by kombinoval časovou a sportovní náročnost způsobem, který by mi vyhovoval. Protože jsme v příhraničním trojúhelníku a já jsem také rád v Polsku a v České republice, bylo mi poměrně rychle jasné, že to chci zkusit v Hrádku.

Jak jednání probíhala?
Bez problémů. Napsal jsem Slovanu Hrádek dotaz přes Facebook s pomocí online překladače a během několika minut jsem dostal odpověď v němčině. O několik dní později jsem se mohl zúčastnit tréninku a poté i testovacího zápasu ve Vilémově. Protože se nejednalo o nic finančního, nebylo třeba o ničem vyjednávat. Zdálo se, že oba kluby si také snadno a rychle porozuměly.

Co říká vaše rodina a přátelé na vaše angažmá v zahraničí?
Moje partnerka se o fotbal nijak zvlášť nezajímá. Časová náročnost je dokonce o něco menší než v Německu, protože cesty na venkovní zápasy jsou o něco kratší. Takže z její strany nebyly žádné námitky. Obecně mohu říci, že každý, s kým jsem o tom mluvil, byl zpočátku velmi překvapen. Když jsem jim však později sdělil své důvody, jen mě povzbudili a podpořili.

Jak se vám líbí ve Slovanu Hrádek?
V Hrádku jsou skvělé podmínky: velmi dobře udržovaná hřiště, dobře vybavená budova a velmi schopný a sympatičtí členové klubu. Zázemí pro hraní a trénink je také velmi dobré. Není absolutně žádný důvod si stěžovat.

Na jaké pozici hrajete?
Stejně jako v Žitavě hraji ve středu obrany.

Hrajete pravidelně v základní sestavě, jste stále na prvním místě v tabulce, jste spokojeni?
Z pohledu týmu můžeme být s dosavadním průběhem sezóny určitě spokojeni. Osobně doufám, že se v budoucnu budu moci kvůli práci účastnit tréninků častěji a výrazně tak zlepšit svou výkonnost. Pro mě bude velmi důležitá příprava na druhou polovinu sezony, protože se momentálně necítím stoprocentně fit.

Jak se v klubu domluvíte, asi neumíte česky.
Předseda a zároveň můj spoluhráč Ondřej Holeček sám hrál několik let v Německu. Jinak je zde pestrá směs komunikace rukama, nohama, češtiny, němčiny a angličtiny.

Která česká slova jste se naučili jako první?
Protože jsem osobně v pravidelném kontaktu s Čechy, znal jsem alespoň vhodnou slovní zásobu pro pozdrav a rozloučení, prosím a děkuji. Už dlouho si také mohu objednat pivo. A v Žitavě jsme měli také českého trenéra Ladislava Šorma. Ve Slovanu Hrádek jsem se s Ondřejem rychle naučil nejdůležitější pojmy pro hru - čas, záda, levá a pravá strana. Určitě je však stále co zlepšovat.

Jak byste srovnal německý a český fotbal na nižší úrovni?
Z fotbalového hlediska nevidím žádné velké rozdíly. Mám ale pocit, že motivace a nasazení pro amatérský fotbal obecně je v České republice ještě vyšší než v Německu. Hustota klubů se mi zdá mnohem větší - každá malá vesnice má stále fotbalový tým. Doufám, že Liberecký kraj bude ušetřen podobného vývoje, jaký máme ve východním Sasku. Hřiště jsou obvykle lépe udržovaná a rozhodčí o něco lepší.