Pekař nepotřebuje hrát za nesmyslné částky, fotbal ho prostě musí bavit

Ve dvaceti letech si dal od fotbalu pauzu, před dvěma lety se k němu vrátil a opět v dresu Mimoně, se kterou bojuje v krajské I.A třídě. „Zjistil jsem, že krása fotbalu není v tom hrát nejvyšší ligu za nesmyslné částky, ale v tom, aby mě ten sport vnitřně naplňoval a bavil,“ zdůraznil Zdeněk Pekař.

V říjnu se zastavily nižší fotbalové soutěže. Jak moc vám fotbal chybí?
Chybí mi fotbal a taky vše, co k němu patří. Už se nemohu dočkat, až se zase rozeběhnu do prvního zápasu. Zastavení sportovních aktivit a nezvládnutí celé virové situace je něco, co mě opravdu štve. Podle mě se vše dalo vyřešit tak, aby se fotbal v nižších soutěžích nemusel zastavit. Právě v menších klubech bude problém vše nastartovat. Nebude lehké, ale doufám, že to všichni společně zvládneme. Myslím, že do léta nic nebude, je to škoda. Jenže kdyby měl fotbal začít třeba zítra, tak na to nikdo nebude připravený.

Pojďme k vám, vy jste odchovancem mimoňského fotbalu. Kdy jste začal s fotbalem?
Jsem odchovancem Mimoně, i když jsem poměrně brzy hostoval v jiných týmech. S fotbalem jsem začal už jako malý kluk, ve čtyřech, možná v pěti letech. Jako dítě jsem prý míč nedal z ruky a všude ho tahal sebou (smích). Takže pro mé rodiče bylo přirozené dát mě na tréninky, kde jsem se podle všeho uchytil. Bohužel si moc nevybavuji, jaké to přesně bylo, ale rozhodně mě to hodně bavilo.

Bláznivé zápasy? Tři penalty, pět červených, nebo hozená cibule, vzpomíná Milner

Prošel jste řadou zajímavých klubů - Liberec, Mladá Boleslav, Varnsdorf. Jaká to byla zkušenost?
Patřím mezi ty kluky, kteří měli to štěstí a hlavně možnosti si vyzkoušet všechny věkové kategorie v takto velkých klubech. Naučil jsem se přijímat vše dobré ve sportu i v životě, ale i to špatné a těžké, co k tomu patří. Zkušenost to byla obrovská, hlavně možnost potkat zajímavé lidi, jak hráče, tak trenéry a naučit se od nich co nejvíc. Prožil jsem si díky tomu nezapomenutelné okamžiky, ale i nelehké momenty, které mi dnes pomáhají být tím, kým jsem. Své zkušenosti můžu předávat i ostatním

Trénoval jste s nějakým známým českým fotbalistou?
Otázkou je, co je „známý český fotbalista“. Pokud myslíte hráče, kteří dnes hrají nebo hráli za týmy první a druhé ligy, tak určitě ano. Nejznámější hráč, se kterým jsem měl možnost trénoval, je určitě Petr Čech, se kterým jsem trénoval v rámci jeho fotbalových akademií, na které jsem jako kluk často a rád jezdil. V rámci klubů, kde jsem působil, je pro mě určitě neznámější liberecký Tomáš Janů, se kterým jsem odehrál několik zápasů za Nový Bor. Tomáš byl jedním z hráčů, na které jsem se jako malý kluk chodil koukat, když jsem působil v Liberci. Tehdy působila představa, že si spolu zahrajeme, nereálně.

Proč jste nepokračoval v některém z „větších“ klubů?
Celý dorost jsem pravidelně hrál. Následně jsem zvládl i nelehký přestup do dospělého fotbalu a měl příležitosti hrát dál v zajímavých soutěžích a klubech. Ale v tu dobu jsem taky udělal velké rozhodnutí v mém životě. Nastoupil jsem na vysokou školu. To byla i chvíle, kdy jsem si na celé dva roky dal od fotbalu pauzu a věnoval se jiným věcem, na které mi nikdy nezbyl čas. Díky tomu jsem si ale obnovil chuť do fotbalu.

Je vám 24 let, aktuálně kopete v Mimoni I.A třídu. Máte ještě nějaké větší fotbalové ambice?
Rozhodně nemám vyšší ambice. Popravdě řečeno, fotbal mě nikdy nebavil tak, jako teď v Mimoni. Zjistil jsem, že krása fotbalu není v tom hrát nejvyšší ligu za nesmyslné částky, ale v tom, aby mě ten sport vnitřně naplňoval a bavil. A to hlavně díky super partě lidí a kamarádů, která se v Mimoni dala dohromady. Dnes patřím k jedněm z nejstarších hráčů v týmu a jsem rád, že tam můžu pro mladší kluky být jako takový prostředník. Jsem vlastně někdo, na koho se mohou spolehnout, můžou si ke mně dojít pro pomoc a věřím, že i oni jsou za to rádi. V květnu oslavím 25. narozeniny, mám teď poslední semestr vysoké školy. Nemám tušení co bude za půl roku nebo za rok. Je možné, že se vše změní a budu chtít hrát někde výš, ale teď si chci naplno užít toho co mám a co mě baví. Ale žádná nabídka nikdy neurazí (úsměv).

Jaká je podle vás úroveň krajského fotbalu na Českolipsku?
Těžko říct, jaké to teď je, když jsme neměli možnost hrát tak dlouhou dobu. Musím říct, že když jsem se vrátil zpět do Mimoně, byl jsem to kvalitou překvapen. Ve většině týmů je několik velmi zkušených hráčů, kolikrát i s ligovou historií. Otázkou je, jak bude nižší fotbal po této dlouhé pauze vypadat. Pevně doufám, že se vše vrátí brzo do normálu a všichni si budeme užívat fotbal tak, jak jsme byli zvyklí.

Historka? Bývalý kolega si odskočil do lesíka a nikomu to neřekl

Fandíte Spartě, nebo Slavii?
V rodině jsme vždy fandili Spartě, takže určitě Sparta. Ale s radostí podpořím jakýkoliv český tým v nadnárodních soutěžích.

Prozradíte čtenářům, čím se živíte a co vás ještě baví?
V současnosti dodělávám vysokou školu v Praze, ke které jsem si vyzkoušel několik prací. Teď ale pomáhám rodině s podnikáním. Mimo fotbal rád hraji hry na počítači nebo koukám na filmy a seriály. Mám moc rád asijskou kulturu a vše kolem ní. Doufám, že až bude jednodušší cestování, budu mít šanci se tam podívat. Samozřejmě miluji všechny různé sporty a moc rád si jdu jen tak pro zábavu cokoliv zahrát. Nejradši jsem ale s přítelkyní nebo partou kamarádů a užívám si života.

Už přes rok nás dusí koronavirus. Jak jste těžké období plné zákazů zvládl?
Celý tenhle rok byl velice náročný, naštěstí jsem asi jeden z mála lidí, co dokáže žít a být šťastný, ať se děje cokoliv. Takže to na mě nedolehlo nějak psychicky. Rozhodně mě to ale poznamenalo fyzicky, když jsem neměl tolik pohybu a byl více zavřený doma. Na druhou stranu vím, jak na sobě dál pracovat (úsměv). Jinak to celé zvládám dobře. Řešil jsem hlavně školu, tam se mi daří, takže jsem spokojený. Lehce mě mrzí, že tato situace byla podle mě zvládnuta naprosto špatně a nesmyslně.

Máte s fotbalem nějakou kuriózní historku? 
Většina kuriózních historek se dělo spíš po fotbale než na fotbale, ale ty se sem moc nehodí (smích). Co se stane v kabině tam i zůstane.

Vzpomenete na váš nejhezčí gól?
Já zase takový velký střelec nejsem, raději tvořím hru a dávám prostor ostatním. Ale nejhezčí byl podle mě můj poslední gól za Mimoň před uzavřením soutěže, kdy se mi povedlo umístit míč z milimetrového úhlu. Nejkrásnější na tom bylo to, že to bylo v poslední nastavené minutě zápasu a povedlo se mi srovnat skóre v domácím zápase. Na takový okamžik člověk vždy rád vzpomíná.

Láká vás ještě vyšší soutěž, nebo vám I.A třída vyhovuje?
Fotbal už neberu jako jedinou možnost, co v životě dělat, ale jako místo, kde se naplním energií a užiji zábavu. Vyšší soutěže mě momentálně nelákají. Myslím si, že mi v současném českém fotbale nenabídnou víc, než v tento moment mám. Nejsem hráč, který by řešil, jestli hraje zrovna tuhle úroveň. Budu hrát tam, kde mi to osobně přináší nejvíc a prostě mě baví. To je momentálně v Mimoni.