Kliknutím zvětšíte
Během zápasu s Cvikovem padlo dokonce třináct gólů, byl to ještě hezký zápas nebo to byla přestřelka?
Bohužel pro soupeře, všech třináct gólů padlo do jejich sítě, takže se jednalo o střelnici na jednu bránu. Cvikov nepatří mezi mé oblíbené soupeře. Hrál jsem proti nim několikrát a vždy to byly nepříjemné zápasy. Poslední utkání na jejich hřišti bylo celkem výživné. Nejdřív nám sprostě nadávali hráči, potom i diváci. Zápas skončil 3:2 pro nás, mně se podařilo dát všechny tři góly. A utkaní dopadlo nadávkami domácích diváků vlastnímu týmu.
Baví vás zápasy, kde máte jasnou převahu? Daří se vám udržet koncentrace?
Pokud přehráváme soupeře kombinační hrou, tak si určitě rád zastřílím a zápas mě baví. To ale nebyl případ posledního zápasu s Cvikovem. Přijeli s několika dorostenci, takže my jsme si museli dát hlavně pozor, abychom soupeře nepodcenili. Ale po pár minutách jsme vedli 3:0 a bylo jasné že to bude demolice. Jejich dorostenců mi bylo líto, protože negativní rozpoložení v klubu odnáší právě oni.
Kolik jste dal nejvíc gólu během jednoho zápasu? Pamatujete si ten zápas?
Jestli si dobře pamatuji, tak kdysi jsem dal šest gólů za Bílou, když jsem tam jako hráč Českého Dubu chodil hrát načerno. Takže to nebylo ani na moji registračku (smích).
Jak se vám v Hodkovicích hraje? Dokázal byste říct, co byste třeba rád zlepšil, změnil a čeho si zrovna v tomhle oddílu nejvíc ceníte?
V Hodkovicích jsme super parta. I díky tomu mě fotbal začal zase bavit. Přes léto se podařilo zprovoznit kropení hřiště a trávník se o hodně zlepšil. Hrát na hezké a pokropené trávě je za odměnu. Máme hodně registrovaných mládežníků, takže se teď začalo pracovat na staronovém tréninkovém hřišti. Když vše půjde podle plánu tak na jaře budeme mít dvě hřiště. Jako dvojnásobnému otci by se mi ještě líbilo vybudovat v areálu nějaké dětské hřiště, protože na naše zápasy chodí celé rodiny a často tam během zápasu běhá klidně dvacet dětí. Ale jinak vše funguje a pro fotbal máme vše co potřebujeme.
Čím se motivujete k výkonu před nebo při utkání?
Před zápasem nic speciálního nemám. Během zápasu mně vyhecuje nejvíc soupeř. Není moc těžké mě vytočit. Nebo když na mě křičí diváci, to se taky umím kousnout a začít bojovat ještě víc. Pokud se zdravě naštvu, tak to většinou pro soupeře není dobrá zpráva (smích).
Co je naopak největší odměna po hře? Na co se nejvíc těšíte?
Na klobásu a pivo po fotbale. U našeho stánku mám klobásu a pivo za hattrick zdarma. Při posledních třech domácích zápasech se mi to povedlo, takže už si pravidelně a s úsměvem chodím pro svoji odměnu.
Jak jste se dostal k fotbalu?
K fotbalu mě přivedl táta. Od začátku mě podporoval a dodnes na zápas dorazí, když to jde. Hrát mě naučili v Českém Dubu.
Hodkovický kanonýr Jiří Jiránek.
Když se ohlédnete, na jaké období vzpomínáte jako na dobu, kdy vám to šlo nejlépe?
Rád vzpomínám na to, když jsem se v šestnácti letech dostal do A-týmu Českého Dubu a mohl jsem hrát několik let divizi. Bohužel to v Dubu s fotbalem nedopadlo dobře. A nezapomenu ani na fotbalové roky v Bílé. To je vesnice, ve které jsem se narodil, a podařilo se nám tam vykopat I.A třídu. Tam jsem byl určitě nejšťastnější. Bohužel i tady fotbal skončil, což mě doteď mrzí.
Měl jste někdy chuť s fotbalem skončit nebo jste skončil?
Když jsem jako mladý hrál v divizi, tak jsem několikrát přišel domů, že to nedám a končím. Naštěstí mě táta vždy podržel a dokázal mě podpořit. Měl jsem i nepříjemný úraz na fotbale, zlomil jsem si lýtkovou a holenní kost. To znamenalo skoro roční pauzu a ani po ní jsem nemohl nohu zatěžovat tak jak bych si přál. A když skončil fotbal na Bílé, tak jsem pár let fotbal nehrál, protože jsem do toho prostě vůbec neměl chuť.
Kolik času v týdnu vám zabere fotbal?
Trénink máme jednou týdně a jeden zápas o víkendu, takže počítám asi šest hodin. Je potřeba do toho počítat i pivo po fotbale, tam ten čas narůstá (smích).
Máte i nějaký jiný koníček?
Jsem sportovní nadšenec, takže jakýkoliv sport mi není cizí. Aktivně hraju hokej, ale jen neregistrovanou soutěž. Rád si zahraju i tenis. A moc mám rád auta. Nedávno se mi podařilo splnit si sen, koupil jsem si japonské Subaru Impreza WRX STI.
S přítelkyní, synem Matyášem a dcerou Ellou.
Čím se živíte?
Pracuji ve firmě CNC Tvar. Vyrábíme turbíny do vodních elektráren po celém světě. Ve firmě mám na starosti měření a pracuji jako vedoucí měrového oddělení. Baví mě to hlavně díky skvělému kolektivu.
Máte rodinu?
Mám skvělou rodinu. Přítelkyni, která je ohromně tolerantní, a díky které můžu dělat všechny svoje sportovní aktivity. Máme spolu dvě děti, tříletého syna Matyáše a roční dceru Ellu.
Jste fotbalový fanoušek? Jdete se někdy podívat na zápas i když nehrajete?
Ano, jsem. Teď jsme byli s klukama na všech třech domácích zápasech české reprezentace. A rádi bychom vyrazili na fotbal do Německa, pokoušíme se získat lístky na Bayern – Plzeň. Když hraje naše béčko, tak se také rád přijdu podívat, na víc už bohužel není čas.
Co budete dělat za dvacet let v sobotu dopoledne, když bude B mužstvo Hodkovic nastupovat do zápasu? Budete na střídačce, mezi diváky nebo budete od hřiště co nejdál?
Budu se šetřit, protože odpoledne budu nastupovat za áčko (smích). Určitě bych se chtěl kolem fotbalu motat pořád. Věřím, že když bude sloužit zdraví, tak ještě pár let hrát budu. A když bude syn chtít hrát fotbal až bude větší, tak bych se mohl věnovat i mládeži. Myslím, že bych jim měl co předat.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
