Měl velké problémy s třísly, dokonce musel na operaci, po které to vypadalo na konec fotbalové kariéry. Vše ale dopadlo jinak, třísla už nezlobí a Jakub Vacek se může stále prohánět na zelených trávnících.

Sedmadvacetiletý fotbalista aktuálně kope krajský přebor ve Stráži pod Ralskem. Velký fanoušek Slavie tráví nejraději volný čas se svojí dlouholetou přítelkyní Štěpánkou.

„Chtěl bych si zahrát ve Slavii, ale to už asi v sedmadvaceti neklapne. Teď vážně, jsem ve Stráži spokojený a čekám, že nás tu všechny čeká skvělá budoucnost,“ zdůraznil sympatický fotbalista.

Kubo, jaký byl návrat k fotbalu po tak dlouhé pauze, kterou způsobil koronavir?
Strašně jsem se na to těšil, chyběla mi parta, zápasové emoce. Prostě vše, co k fotbalu patří. Zasáhlo nás to bohužel v době, kdy jsem byl plný chuti do fotbalu, v nejlepším fotbalovém věku. Teď jsem rád, že už jsme zpátky na hřišti.

Jak jste vůbec tuhle těžkou dobu prožíval?
Snažil jsem se připravovat individuálně, chodil jsem běhat, sem tam jsem si doma zacvičil. Nebylo to ale ono, fotbal mi hrozně chyběl.

Pojďme k vašim začátku. Kde a kdy jste vůbec začal s fotbalem?
S fotbalem jsem začínal v Doksech, kde nás rodiče s dědou v nějakých šesti letech přivedli na trénink společně s mým bratrem dvojčetem. Už tenkrát nás to chytlo a doteď nepustilo.

Pamatujete si na první tréninky? Utkvělo vám něco v paměti?
První tréninky si úplně nevybavuji, ale mám v živé paměti období, kdy jsme byli ve starší přípravce, kde se nám v Doksech sešel velice kvalitní ročník a poráželi jsme týmy jako Liberec a Jablonec.

Jakými kluby jste prošel? Kde to třeba bylo nejlepší?
Jak jsem psal výše, začínal jsem v Doksech, ze kterých jsme v nějakých deseti letech odcházeli s bratrem do Mladé Boleslavi. Tam jsem si bohužel při jednom z tréninků zlomil nohu. Po roce rekonvalescence jsem šel do dorostu českolipského Arsenalu. V mužích jsem začal hrát v Doksech krajský přebor, pak jsem na chvíli s fotbalem skončil, šel jsem hrát na půl sezony do Holan, pak do Nového Boru, kde jsem měl dlouhodobě problémy s třísly. Nakonec jsem musel na operaci, po které jsem skoro dva roky nehrál a počítal jsem, že je s fotbalem konec. Zdraví se ale nějakým zázrakem srovnalo a po krátkém rozehrání v Žandově jsem zamířil do Stráže pod Ralskem.

Jak už jste řekl, aktuálně kopete ve Stráži pod Ralskem. Jak jste tady spokojený?
Jsem naprosto spokojený, je tu mladý kolektiv, chodíme trénovat ve velkém počtu lidí, spousta kluků tu má ještě všechno před sebou a je v nich obrovský potenciál. Jsem tu pro většinu z nich jako fotbalový „táta“ a snažím se pomoct trenérovi. Ten ve Stráži odvádí nedocenitelnou práci s jejich fotbalovým rozvojem.

Vy jste odstartovali krajský přebor dvěma porážkami doma a dvěma venkovními výhrami. Jak to hodnotíte?
Hodnotím to tak, že bych byl rád, kdybychom konečně domácím fanouškům ukázali, že umíme i doma vyhrávat a určitě pro to uděláme vše v dalším kole proti Desné.(Stráži se to povedlo, Desnou porazili 6:1 pozn. autora). Jinak si myslím, že jsme mohli mít v klidu o dva, tři body více. Ačkoliv vypadají výsledky s Borem a Skalicí jednoznačně, tak jsme jim byli herně minimálně vyrovnaným soupeřem.

Jistě jste toho z fotbalem hodně zažil. Vyberete ten nejvíce kuriózní zážitek?
Miloval jsem zápasy v Doksech, kdy nám chodili fandit studenti, co byli v Doksech na „adapťáku“. Bylo to vždy jednou za sezonu a scházelo se tam 700 až 800 lidí. Při jednom z těch zápasů vběhnul jeden z těch frajerů na hřiště a byl úplně nahatý. Docela kuriozita na krajský přebor.

Co třeba nejhezčí gól, který jste vstřelil? Nebo snad „nej“ červená karta?
Nejhezčí gól byl určitě v dorostu v Hrádku nad Nisou nůžkami v zápase, kdy jsem dal z pozice stopera hattrick. No a ta červená, pár už jich bylo. Vzpomenu na Chrastavu, kde mi soupeřící útočník loktem urazil kus zubu a já mu to v emocích vrátil.

Fandíte Spartě nebo Slavii?
Fandím Slavii, od malička. Vždycky jí fandit budu!

Máte s fotbalem ještě nějaké fotbalové cíle? Chtěl byste si zahrát v nějakém konkrétním týmů?
Chtěl bych si zahrát ve Slavii, ale to už asi v sedmadvaceti neklapne. Teď vážně, jsem ve Stráži spokojený a věřím, že nás tu všechny čeká skvělá budoucnost. Takže bych tu rád zůstal a po konci kariéry bych tady rád i trénoval.

Prozradíte, čím se živíte a co vás ještě, kromě fotbalu, baví?
Pracuji jako Key Account Manager Junior ve společnosti Nestle. Volný čas trávím nejraději se svojí dlouholetou přítelkyní Štěpánkou, která je taktéž sportovně založená, takže máme spoustu společných sportovních aktivit. Hlavně má ráda fotbal a nesmí chybět na žádném našem zápase.