Chybí jim pravidelný sociální kontakt se spoluhráči a ačkoli přísná opatření zodpovědně dodržují, mají k nim výhrady. Deník oslovil několik fotbalistů z Libereckého kraje a ti otevřeně promluvili o tom, jak prožívají pandemii koronaviru bez sportu, který milují.
„Najednou je vše pryč a nikdo neví, kdy se vrátíme na trávník,“ říká v rozhovoru rychlonohý křídelník Nového Boru Jakub Sochor s obavami o osud letošního ročníku.
Jak moc vám chybí fotbal, zvlášť, když momentální vyhlídky opět nejsou optimistické?
Předně je potřeba říci, že je to pro všechny nová a velmi nepříjemná situace. Lidé z různých profesí mají i existenční starosti a snaží se s krizí vypořádat, jak nejlépe dovedou. Pokud ale budu mluvit za sebe jako fotbalistu, musím říct, že mi už dlouho nic tak nechybělo jako pravidelný týdenní fotbalový režim. Člověk je zvyklý chodit dvakrát třikrát za týden trénovat a o víkendu snahu zúročit při ostrém utkání. Najednou je vše pryč a nikdo z nás neví, kdy se vrátíme zpět na trávník.
Navíc jste si museli odvyknout na pravidelné setkávání s kamarády z týmu, jde o poměrně zásadní přerušení vztahů. Jak se vyrovnáváte s tímhle aspektem?
Ano, velmi omezené možnosti setkávání s tím samozřejmě souvisí. Vždy po práci jsem se těšil, až přijedu na trénink za skvělou partou lidí, zasměji se a odpočinu od pracovních povinností. To je teď bohužel všechno nereálné a člověk si musí těžce hledat popracovní rozptýlení jinde. Osobně mám navíc obavu, že letošní ročník dopadne stejně jako loňský a nedohraje se.
Udržujete momentálně v týmu alespoň nějaký kontakt?
Aktuálně jsme s týmem v kontaktu pouze prostřednictvím týmových skupin na Facebooku a Whatsappu, kde čas od času proběhne alespoň rychlá komunikace. Jiné možnosti jsou bohužel nereálné. Jsem proto vděčný za každou situaci, kdy mi pípne mobil a zobrazí se zpráva ve skupině od někoho z týmu, na kterou navážou i ostatní. Alespoň pro ten pocit, že tým drží stále pohromadě. Občas také nějakého týmového šprýmaře nenapadne nic lepšího, než vytočit video hovor o půlnoci, když už člověk spí, ale i přes prvotní šok se to bere s humorem a povděkem, že se alespoň takto na dálku v týmu něco děje.
Respektujete nařízení, berete je stoprocentně jako nutné a správné?
Veškerá nařízení se snažím respektovat, ale samozřejmě ne do úplných detailů. Každý z nás má svůj rozum a svou zodpovědnost jak za sebe, tak i za své okolí, a ne všechna nařízení mi dávají smysl. Společnost je rozdělená na dva tábory, jedni mají strach a věří, že každé vydané opatření svůj smysl má a dodržují je do puntíku. Jiným naopak připadají některá opatření zbytečná a postrádající logiku. Osobně se řadím spíše do té druhé skupiny lidí. Vůbec ale nepopírám závažnost situace, je mi jasné, že tomu nelze dát volný průběh a že tu nějaká opatření být musí, ať se nám to líbí nebo ne.
Máte pocit, že by opatření vůči amatérskému sportu, zejména tomu provozovanému na čerstvém vzduchu, nemusela být tak striktní?
Co se sportu a volnočasových aktivit týče, tak zde vidím velký problém v tom, že vláda hodila veškeré aktivity do jednoho pytle, zastavila je a tím proto možná vznikají i nesmyslně vypadající situace, kdy například patnáct stejných lidí, kteří se scházejí na tréninky, je špatně, ale to, že lidé jezdí v přeplněné hromadné dopravě, nebo se shlukují na úřadech, protože byly zkráceny úřední hodiny, je v pořádku. Podle mého názoru jsou právě sportovní a volnočasové aktivity těmi, kde se při troše pečlivosti a plánování dá situace regulovat, aniž by muselo dojít k absolutnímu zákazu.
Jak výrazný dopad může mít současný stav na situaci celého amatérského sportu a sportování u dětí?
Když budu mluvit přímo o fotbalu, ve kterém se pohybuji, tak vidím, jak každým rokem zájem dětí ubývá. Ubývá celkově mládežnických kategorií, kdy v dnešní době ani spousta větších měst nedokáže poskládat tým. Bohužel se obávám, že spousta dětí, ale i dospělých při aktuální situaci zpohodlní, ke sportu se už nevrátí a tím prohloubí už tak tíživou realitu. Proto si myslím, že právě minimálně venkovní sporty by měly být povoleny, klidně i bez diváků. A to i bez pravidelného testování, kterým chce v budoucnu vláda podmínit veškeré amatérské sportování. Nemyslím si, že by měl člověk tolik času a možností, aby se chodil několikrát týdně testovat. Nesmysl.
Jak se zhoršila vaše fyzická kondice během posledních měsíců a jak se udržujete ve formě?
Přiznám se, že když omezení fotbalu začalo, nedělal jsem nejprve skoro nic. Až když se ukázalo, že se jen tak rozvolňovat nebude, začal jsem aspoň běhat. Hned bylo znát, jak tělo zlenivělo, po pár kilometrech jsem měl dost. Každopádně je to pouze o hlavě, je potřeba mít nastavený nějaký cíl. Aktuálně se snažím dodržovat svůj desetikilometrový okruh, který běhám pod padesát minut a chci to srazit pod pětačtyřicet. Do toho občas běžky a cvičení doma.
Aleš Vávra
