Chybí jim pravidelný sociální kontakt se spoluhráči a ačkoli přísná opatření zodpovědně dodržují, mají k nim výhrady. Deník oslovil několik fotbalistů z Libereckého kraje a ti otevřeně promluvili o tom, jak prožívají pandemii koronaviru bez sportu, který milují.

„Zákaz sportování venku mám problém pochopit,“ říká v rozhovoru trenér Ruprechtic Michal Řezka.

Jak moc vám chybí fotbal a jak složité je fungovat bez pravidelného setkávání s kamarády z týmu, zvlášť když momentální vyhlídky opět nejsou zrovna optimistické?
Chybí mi hodně, už je to strašně dlouhé. Zrovna nedávno jsem ještě věřil a viděl světlo na konci tunelu. Doufal jsem, že třeba brzy budeme moct začít s trénováním. Teď to ale bohužel opět nevypadá vůbec dobře a jsem z toho už dost nešťastný a zklamaný. Sportovat by se prostě mělo. Pohyb strašně moc chybí.

Jste teď vůbec s týmem v nějakém pravidelném kontaktu?
Ano, snažíme se kontakt udržovat. Udělali jsme teď nějaké individuální výzvy, dvakrát týdně, kdy se je alespoň část hráčů snaží plnit. Ale je znát, že jenom tak běhat prostě není ono a jsem zvědavý, jak dlouho to klukům vydrží. Navíc je mi jasné, že před sebou měli nějakou motivaci, že se třeba půjde brzy na hřiště, ale ta je teď pryč. Zase nikdo neví, co bude.

Respektujete nařízení, berete je jako nutné a správné? A nemáte pocit, že by opatření mohla být k amatérskému sportu – především tomu provozovanému na čerstvém vzduchu – o něco benevolentnější?
Nařízení respektuji, chápu je. Teda ne úplně všechny, konkrétně mám problém pochopit právě zákaz sportování venku. Lidé by se měli hýbat, budují si tím lepší imunitu. Rozumím zákazu ve vnitřních prostorách, ale venku by podle mě sporty neměly být takhle striktně zakázány.

Nejste jen trenér, pořád máte ambice pokračovat i v hráčské kariéře. Jak se tedy zhoršila vaše fyzická kondice během posledních měsíců a jak se zvládáte udržovat ve formě?
U mě je to trošku složitější, byl jsem dlouhodobě zraněný a teď se postupně zkouším vrátit do formy. Pauza je ale hrozně znát a začátky jsou strašně těžké, obzvlášť v téhle situaci. Kondice se zhoršila hodně, snažím se posilovat doma, což ale zdaleka není ono. Chodím i běhat, ale co si budeme povídat, raději bych běhal na hřišti.

Aleš Vávra