Impulzivní kouč se skvělou ženou. Zápas ve Stráži byl noční můrou, říká Baťka

Zdeněk Baťka, kouč fotbalistů Skalice u České Lípy, přiznává, že je na tohle zvyklý. „Když vidím křivdu proti našemu týmu, tak se prostě neudržím. Bohužel, některé zápasy mě hodně vytočily,“ přiznává v zajímavém rozhovoru pro Deník.

Pojďme ještě k minulé sezoně, kde Skalice obsadila v krajském přeboru třetí místo. Jak poslední ročník hodnotíte?
Třetí místo beru nakonec jako úspěch celého skalického týmu. Po podzimu jsme sice pomýšleli na vítězství v celé soutěži, třetí místo je nakonec pěkná odměna za celý ročník.

V zimě jste ale prohlašoval, že by Skalice chtěla vyhrát a postoupit. Neupletli jste si na sebe bič?
Nemyslím si, že bychom na sebe upletli bič. Skalický kádr je složený tak, že by prostě měl pomýšlet na nejvyšší příčky. Bohužel nás potkala nevyrovnanost ve výkonech, malá produktivita a časté zranění klíčových hráčů. To byly podle mě hlavní důvody, proč jsme neobstáli.

Vy jste také nezvládali důležité zápasy s celky, které se s vámi praly o nejvyšší příčky. Proč?
Tyhle zápasy jsme nezvládli kvůli důvodům, které jsem už zmínil. Daleko více mě mrzí ztráty bodů se soupeři z druhé poloviny tabulky. Zbytečně jsme ztráceli body za remízové zápasy. Hrádek a Hamry? Tady to byla také smůla. I když ve druhém poločase v Hrádku nás soupeř jasně přehrál a zaslouženě zvítězil. Duely proti Velkým Hamrům raději nebudu komentovat. Hlavně zápas u nich. O tom ví své hlavně ti, kteří tam byli.

Vrátil se ztracený syn. Chtěli mě kvůli gólům, to jsem docela plnil, říká Řehák

Na začátku jarní části jste porazili Stráž pod Ralskem díky penaltě v poslední minutě. Vy jste tvrdil, že poté se proti Skalici zvedla vlna negativních názorů…
Tenhle zápas byl pro mě po celý zbytek sezony noční můrou. Měli jsme tam hromadu jasných situacích, kdy kluci mohli ten zápas rozhodnout. Měli jsme tam zahrávat dvě jasné penalty, které rozhodčí nepískl. Nakonec pískl tu třetí v samotném závěru.

Co se tedy dělo v dalších dnech?
Myslím si, že to je už docela známé. Z té se zrodil problém, který komentoval snad každý, kdo fotbal v krajském přeboru dělá. Funkcionáři a hráči nás často uráželi, na to nejsem zvyklí. Za sedm let, co fotbal dělám, to pro mě byly nejhorší chvilky.

Všiml jsem si, že jste hodně impulzivní trenér. Třeba ten poslední zápas ve Višňové, kde jste dostal červenou a při odchodu ze hřiště si na vás diváci doslova smlsli. Byl to asi na psychiku hodně náročný ročník, viďte?
Já jsem na tohle zvyklý. Jsem dost impulzivní. Když vidím křivdu vůči mému mužstvo, tak se neudržím. Snažím se být co nejvíce v klidu, ale zápasy v Hamrech, Novému Boru nebo ve Višňové jsem prostě nemohl vydržet. Psychicky je to náročné pořád a každý rok. Starat se fotbal ve Skalici a podnikat je fakt záhul. Když se to pak všechno sejde, stačí fakt maličko a jde to ze mě ven.

Pojďme se přeci jen vrátit k tomu poslednímu zápasu ve Višňové…
To byla taková paráda na konec. Omluvilo se mi celkem osm hráčů, řidič autobusu po cestě zabloudil, takže jsme dorazili deset minut před výkopem. Pak vidíte první gól po faulu na Stejskala, ruku soupeře při zpracování. A rozhodčí nic. Mohl bych vám vyjmenovat další sporná rozhodnutí. Kdo ví, jak se hraje ve Višňové, tak podle mě tuší o čem mluvím. Tu červenou jsem dostal za opuštění technické zóny. Kluci to z 1:3 neskutečně otočili na 4:3. Po čtvrté brance jsem běžel do rohu a slavil s klukama. Rozhodčí mě za to vyloučil. Diváci? To k tomu patří, ale tady toho bylo na mě dost. Spousta nadávek, jako hráče mě tam u zábradlí mlátili deštníkem. Ten obrat ve Višňové mě jenom utvrdil v tom, že s mými hráči chci dál pracovat a ve Skalici i nadále pokračovat. Myslím si, že kluci ví, že za nimi budu stát i ve slabších chvílích.

Dají se přes letní pauzu očekávat ve vašem týmu nějaké hráčské přesuny?
Myslím si, že moc změň nebude. Věřím, že když zůstanu jako trenér, tak drtivá většina hráčů taky zůstane. Malinko se tady roznášelo, jak chce Skalici opustit hromada lidí. Odešli zatím dva, oba do Jestřebí. Kaňkovský o tom mluvil celé jaro. Sice jsme hráli o vrchol tabulky, ale on už byl rozhodnutý. Mám pocit, že některé hráči podlehli jeho rozhodnutí. V poslední den volných přestupů se k němu přidal Lukáš Demke. Za mě škoda, ale jejich rozhodnutí respektuji. Když to bude v mých silách, tak se za každou cenu budu snažit tady ostatní hráče udržet. Pokut to vyjde, tak to ještě někým doplnit.

PODÍVEJTE: Atleti vzpomínali na Zuzku Krejčovou. Už po dvaadvacáté

Kdy vám vůbec startuje letní příprava?
Začali jsme ve středu 6. července. Mám radost, že se na tréninku sešlo 14 lidí. V době dovolených je to fajn. Měli jsme hrát přípravu s Krásnou Studánkou, ta to odřekla. Čeká nás ještě Česká Lípa U 19, Litoměřicko a Jílové u Děčína.

Vy jste říkal, že vám fotbal a práce sebere opravdu hromadu času. Co rodina?
Vytížení je asi slabé slovo. Rodina si mě moc neužije. Kdybych neměl tak skvělou ženu, tak bych už byl asi dávno sám. Podpora rodiny je pro mě důležitá. Doma moc dobře vědí, že bez fotbalu nemůžu být. Přestávka nebyla dlouhá, ale už mi to chybělo. Nemohl jsem se dočkat prvního tréninku.

Jak vůbec odpočíváte?
Víte, že ani nevím, jak se odpočívá? Já to vlastně ani neumím. Kdo mě zná, tak by to mohl jenom potvrdit.

V krajském přeboru máte zajímavé nováčky. Mimoň postoupila z devátého místa I.A třídy, Studenec dokonce až z I.B třídy.
Těžko tohle hodnotit. Když postoupí tým z druhé poloviny I.A třídy a pak i z I.B třídy, je to na uváženou. Uvidíme, jak to bude vypadat.

Jaké budou cíle a ambice Skalice v další sezoně?
Budeme se snažit naším fotbalem o to, aby na nás stále chodilo hodně diváků. Opět bychom rádi hráli co nejvýše to půjde.

Na závěr se vás zeptám, jaká je podle vás úroveň krajského fotbalu na Liberecku? Ten úpadek je podle mě zjevný…
Ano, souhlasím. Nejvíce je vidět rozdíl v kvalitě jednotlivých hráčů. Dříve starší hráči, nebo kluci s nadváhou měli vůbec problém hrát I.A třídu. Teď hrají přebor hráči skoro v padesáti letech. Nemá je kdo nahradit. Mladším chybí pokora, ctižádost a hlavně trpělivost.