„Nás už teď vlastně dvakrát zachránil před sestupem koronavirus,“ směje se Náhlovský a vysvětluje, že co může znít jako vtip je tentokrát pravda. „Když chtějí chlapi hrát krajský přebor, tak by měly mít aspoň tři mládežnické mančafty. Ty my teď nemáme, ale v období, kdy řádila korona, tak nám to prominuli.“ I Rovensko se potýká s nedostatkem hráčů.

„My si přebor užíváme, ale když spadneme, tak si z toho hlavu dělat nebudeme. Pracujeme s tím, co máme, nakupovat hráče za tisíce neplánujeme,“ říká smířeně Náhlovský a hned ten klidný přístup osvětluje. „Máme v týmu hlavně starší hráče. Většina z nich by mohla dělat soupeřům z krajského přeboru táty,“ usmívá se předseda oddílu, který podporuje oddíl nejen výkonem předsednické funkce, ale i v kopačkách na hřišti.

I když plány měl původně jiné: „Během té pandemické krize jsme v Rovensku zrušili mužské béčko a já dostal nabídku, jestli nechci hrát za B tým v Turnově. Jenže kvůli nedostatku hráčů teď k tomu musím hrát kromě toho ještě přebor,“ krčí Náhlovský rameny.

Jenže situace s hráči je všude stejná, podle Náhlovského se stejným problémem potýkají i okolní kluby jako Lomnice nad Popelkou, Bělá pod Bezdězem, Semily. Přímo z Rovenska jsou v mužském týmu jen tři hráči, zbytek mužstva dojíždí.

A kde tedy hráči jsou? „V práci. A když nejsou v práci, tak třeba chtějí jet s rodinou na hory,“ vystihuje jednoduše Marek Náhlovský. Proto si menší kluby musí často vypomáhat. „Dneska se pořád někdo s někým spojuje. Spojují se Lomnice, Semily. Až někdy přemýšlím o tom, s kým budeme za pár let hrát, když budeme všichni jeden velký tým,“ zamýšlí se Náhlovský nad budoucností a nad možným řešením. „Možná bude muset svaz přijít s něčím jako jsou střídavé starty,“ uvažuje.

Nedostatek hráčů postihuje i jejich mládežnické kategorie. „Máme mladší přípravku, potom družstvo žáků, ale ti už musí být spojení s žáky z Mírové pod Kozákovem. Dál nám chybí návaznost, takže čtyři starší kluci musí jezdit trénovat do Lomnice. A v dorostu jsou zase kluci spojení s oddílem Sedmihorky, abychom vůbec dali dohromady jeden tým. I tak máme jen 14 kluků, a to je problém, protože abychom mohli hrát soutěž, potřebujeme aspoň 18 hráčů,“ popisuje Náhlovský situaci v dětských kategoriích.

Takové slučování je potom náročnéi pro rodiče, protože se tréninky střídají, jednou je tu, podruhé tam. Marek Náhlovský v tom ale vidí i výhody. „Máme díky tomu k dispozici víc hřišť a můžeme potom na zápasy zvolit to, které je v lepší kondici.“

Na mládeži záleží a naštěstí si to nemyslí předseda Rovenska. „S okolními obcemi budeme muset vymyslet nějakou spolupráci, abychom byli schopni mladé hráče udržet u nás, aby nám neutíkali do Turnova,“ popisuje Náhlovský ideální strategii.

Do turnovského tréninkového střediska mládeže míří za příležitostí spousta talentovaných mladých hráčů z okolí. Funguje to ale i naopak, okolní obce tak mohou šikovné hráče i získávat. To je podle Náhlovského naděje pro mužský tým. „Musíme sledovat, kdo z dorostenců se v Turnově nedostane do A týmu chlapů a musíme je přilákat k sobě,“ má jasno

Malebná obec Rovensko pod Troskami sice nese status města, ale má necelých 900 obyvatel. To je limitace, se kterou žádné místní oddíly mnoho nezmůžou. „Těžko si vychováme vlastní družstvo. V reálu jsme pořád spíš větší vesnice a máme tu děti hasiče, děti hokejisty, florbalisty, někdo chce hrát tenis,“ dobře si uvědomuje Marek Náhlovský. Na podporu města si ale nemůžou fotbalisté stěžovat. „Zázemí máme dobré. Většinu peněz nám dává město, takže poplatíme energie, a ještě máme na to, abychom trochu zvelebovali stadion,“ připomněl

Děti i rodiče dnes podle Náhlovského ke sportu přistupují jinak: „Já ještě pamatuju dobu, kdy nám rodiče řekli – Jdeš na fotbal a nediskutuj! Dnes děti musíme skoro přemlouvat a prosit, aby vůbec přišli,“ mrzí Náhlovského. I přesto věří, že to má cenu. „Důležité je u toho fotbalu děti udržet a oni nám to třeba za pár let zase vrátí,“ dodal předseda klubu.