„Co se týče výsledků, jsme určitě spokojení až nadšení. Čekali jsme, že budeme někde ve spodní části tabulky. Hlavně jsme nechtěli hrát od začátku o záchranu, což se nám povedlo na výbornou,“ směje se v dobré náladě trenér Miroslav Bergr.
Čím to je, že se nováčkovi nebývale daří? „Tréninky určitě ne, ty nám nějak nejdou celou sezónu. Párkrát jsme se sešli ve větším počtu, jinak je to marné. Spíše se někdy přiklonilo štěstí na naši stranu, jindy nám zase zápasy sedly tak, že jsem jen koukal na kluky a měl hrdý pocit, jak to funguje. Řekl bych, že je to hlavně dobrou partou, kterou se snažíme udržet,“ myslí si kouč.
Udržet dobrou partu není vůbec jednoduché. „Je to spíše složité. Nepovažuji se ani tolik za trenéra, jako spíše mentora či takového tátu. Kluci mají své rodiny a doba není jednoduchá, co se týče financí a tak podobně. Jsem rád, že stále hrají, protože z 90% je to na úkor rodiny. Po posledním utkání jsem jim řekl, ať si od fotbalu odpočinou a věnují se rodině,“ prozradil, že hráče nechce minimálně měsíc vidět.
Osečná překvapuje, když se drží v závěsu za suverenní rezervou Arsenalu Česká Lípa. O postupu se ale v klubu nemluví. „To bylo už s B třídou. Když to řeknu blbě, ani jsme vlastně postoupit nechtěli, protože je vše složitější. Následně jsem ale zjistil, že kromě Nového Města je cestování vlastně jednodušší. V Okresním přeboru je totiž mnoho týmů z Frýdlantska. Je teprve polovina soutěže. Vůbec nevíme, jak to bude na jaře. Jestli se bude dařit nebo ne. Zůstáváme střízlivými nohami na zemi a uvidíme. Pro mě je hlavní, aby v Osečné zůstal fotbal a která to bude soutěž, je mi tak trochu jedno,“ přiznal Bergr.
Vyloučen není ani poměrně překvapivý scénář. „Je možné, že přestože skončíme v horní polovině tabulky, přihlásíme příští sezonu opět okresní přebor. Uvidíme, jaký zůstane stav. Hledám stále motivaci, aby to hráče bavilo. Sháníme sponzory na nákup lepšího vybavení a zázemí. Chceme, aby měli pocit, že se o ně staráme a chceme je u nás. Na tom nejvíce pracujeme,“ uvědomuje si, že je stále na čem pracovat.
Hráčů je stále méně a největší problém vidí v nastavení lidí. „Přestalo se myslet na zdraví společnosti a přijde mi, že veškerý sport je méně podporovaný. Vidím to také v nastavení rodičů, které hledají dětem převážně sporty v halách místo venku, aby byly více odolné,“ zakroutil nechápavě hlavou.
A kde tedy shání hráče do svého týmu? „Vždy jsme to měli založené na tom, že hráč přivedl kamaráda, který měl kamaráda, a ten kamaráda. Chceme rodinnou atmosféru, aby se kluci mezi sebou znali. Měl jsem možnost mít dva hráče, kteří hráli hodně vysoko. Přemýšlel jsem, jestli vlastně o takové hráče stojím, protože nechci rozbít tu rodinu, kdy táhneme za jeden provaz a dělat z toho profesionální sport. Stále je to u nás o tom, že si jdeme zahrát, kluci se navzájem znají a je sranda i na hřišti,“ zůstává trenér věrný svému přesvědčení na úkor možná ještě lepších výsledků.
Načítám tabulku ...
