Pochází z Rybniště, mládežnický život prožil ve fotbalovém Varnsdorfu. Dokonce si zatrénoval s druholigovým týmem, odehrál přátelský zápas proti Liberci. Jenže pak odešel do Nového Boru, kde aktuálně kope krajský přebor.

Leoš Devátý je velkým fanouškem Slavie, pracuje v Rumburku, jezdí na futsal do Děčína a jednou by si rád zahrál právě v Rybništi. “Nějaké velké plány už ale nemám. Určitě bych si rád zahrál ještě někdy o něco výš, než je krajská soutěž. Nejlépe v Novém Boru, nové výzvě bych se asi úplně nebránil,“ prozradil 25-letý Leoš Devátý. Komu fandí? Jaký je jeho nejhezčí gól? A co ho ve fotbale nejvíce pobavilo? To se dozvíte v našem rozhovoru!

Letošní ročník krajského přeboru se v říjnu přerušil a letos v květnu úplně zrušil. Fotbal vám musel hodně chybět, co?Bylo to hodně zvláštní. Jste zvyklí třikrát týdně trénovat a o víkendu hrát zápasy. Najednou nebylo nic. Fotbali mi hrozně moc chyběl, je to prostě součást našich životů.

Poslední květnový víkend jste odehráli vítězné přátelské utkání v Jílovém. Jaké to bylo nastoupit po tak dlouhé době?Strašně jsem se těšil, vůbec nevadilo, že to bylo jenom přátelské utkání. Tréninky a fotbálky s klukama vám zápas prostě nenahradí. Musím přiznat, že po pár sprintech jsem už ve dvacáté minutě koukal na časomíru a očekával poločas. Postupem času jsem se už ale cítil dobře.

Jak jste přijal fakt, že se fotbalové soutěže vůbec nedohrávaly?
Přerušení jsem pochopil, přesto si myslím, že soutěže se mohly dohrát. Je jasné, že by se nestihl dohrát kompletní ročník. Rozvolnění pro sportovce mohlo přijít dřív, přece jenom jsme byli všichni testováni v práci. Ten čas, kdy se většina zápasů mohlo dohrát, už jsme propásli. Teď už by se to prostě nestihlo, takže se to ukončení dalo čekat. Bohužel.

Pojďme k vám. Kde a kdy jste vůbec začal s fotbalem?
Pocházím z obce Rybniště, když jsem s fotbalem začínal, tak se u nás byl jenom tým dospělých. Takže jsem začal trénovat v sousední Chřibské. Tehdy mi bylo asi šest let. K fotbalu mě přivedl otec, který mě vždy podporoval. Ještě teď jezdí skoro na každý zápas.

Vybavujete si ještě první tréninky?
První tréninky si vůbec nepamatuji. Trošku si vybavuji moje první turnaje elévů. Myslím, že můj první byl ve Velkém Šenově a skončili jsme asi čtvrtí.

V mládeži jste také hrával za FK Varnsdorf. Měl jste nějakou šanci dostat se do tamního A týmu, který hraje druhou ligu?
Dostal jsem šanci si s A týmem párkrát zatrénovat, když jsem hrál za kategorii U 19. Dokonce jsem hrál i druhý poločas v přátelském utkaní proti Liberci, toho si moc vážím. Když jsem skončil v dorostu, začal jsem hned pracovat. Měsíc na to mi psal, v té době už můj bývalý trenér, jestli bych mohl s Áčkem do přípravy. Pak už by vše záleželo na mě. Tu šanci jsem ale nevyužil.

Teď kopete v Novém Boru. Jestli se nepletu, tak právě Bor tehdy spolupracoval s Varnsdorfem.
Do Nového Boru jsem šel hned z Varnsdorfu, kde končila moje kategorie. V tu dobu Nový Bor fungoval jako farma Varnsdorfu. Hrál jsem tam jako hráč Varnsdorfu. Potom, co ta spolupráce skončila, jsem v Boru už zůstal. Jsem tady do určité míry spokojený, je tu super parta a fanoušci. Nikde jinde jsem asi neviděl, že by na takové úrovni fanoušci podporovali tak mohutně svůj tým. Za to jim patří velký dík.

Vzpomenete na nějakou opravdu kuriózní situaci, kterou jste s fotbalem zažil?
Nějakou velkou kuriozitu si nevybavuji. Vlastně asi jen to, když jednou po zápase skočil Bróša celý namydlený ze sprchy po břiše do šatny (smích).

A co třeba nejhezčí branku, kterou jste vstřelil?
Gólů moc nedávám, ty z dorostu už si ani pořádně nepamatuji. Ale ten nejhezčí, který mám v paměti, byl asi v předloňské sezóně v Železném Brodě. Z vlastního vápna jsem vyvážel balón, na polovině jsem si narazil se spoluhráčem, dostal se až do vápna, udělal kličku obránci a trefil se pod břevno.

Prozradíte čtenářům, čím se živíte a co vás ještě baví?
Jezdím regálovým zakladačem v Rumburku. Baví mě práce kolem domu, nějaké hry na počítaci, rád si zahraju i ostatní sporty. Třebas tenis, volejbal, nohejbal, jezdím do Děčína i na futsal.

Jak jste vůbec zvládal poslední rok, který hrubě ovlivnila pandemie koronaviru?
Ze začátku jsem si docela užíval volna, ale postupem času mi fotbal začal hodně chybět. Když to pak pořád prodlužovali, bylo to horší a horší. Přesto, že jsem se snažil něco dělat, fyzička není taková, co byla. Něco málo jsem přibral, ale věřím, že za chvíli budu v nejlepší formě.

Je vám 25 let. Máte s fotbalem ještě nějaké velké ambice?
Nějaké velké plány už nemám. Určitě bych si rád zahrál ještě někdy o něco výš, než je krajská soutěž. Nejlépe v Novém Boru, ale nové výzvě bych se asi úplně nebránil.

Neláká vás třeba nějaký konkrétní klub?
Větší klub v okolí mě asi nenapadá. Rád bych si jednou zahrál u nás v Rybniště, kde mám dost kamarádů.

Fandíte Spartě nebo Slavii?
Celý život jsem fanouškem Slavie, nikdo u nás v rodině nefandí nikomu jinému! SKS!