Ponomarev v následujícím rozhovoru vypráví o tom, kterak se dostal z Ruska až do České republiky. Ohlédl se také za svými dosavadními působišti a řeč přišla i na ruskou reprezentaci.

Začněme od začátku. Jak jste se dostal z Ruska do České republiky? Hrál v tom roli obránce Dmitrij Uglanov, který dřív hrál za Liberec?
Dima Uglanov na tom měl velký podíl. Dobře se známe od roku 2005, když jsem hrál kvalifikaci na pohár mistrů za Nižnij Novgorod, odkud pochází Dima. Je to kousek od Moskvy, odkud jsem já, cca 420 km. Pak v roce 2007 jsem si vydělal peníze na svoji první dovolenou a napsal Dimovi, který již hrál za Liberec, zda bych za ním mohl přijet na týden. Na což Dima řekl, že není problém, ale že si mám vzít golmanské hadry, že prý se budu hodit na tréninku. Po třech trénincích během týdne mi Viktor Kolář a tehdejší prezident klubu Tomáš Erben nabídli přijet ještě jednou v srpnu 2007 na Czech Open na zkoušku, že by o mě měli zájem. Moc jsem si od toho nesliboval… A teď už jsem 13 let v České republice.

Na Liberec jste zapůsobil i brankářským dresem bez rukávů. Vzpomenete si na to?
To jsem odkoukal od finského gólmana, kterým byl Henri Toivoniemi. Byla to chvíli taková móda. Když teď vidím své fotky v dresu bez rukávů, tak absolutně nechápu, jak mě to mohlo napadnout a ještě navíc vydržet v tom chytat minimálně dvě sezony. Každopádně lokty mi ten skvělý nápad občas připomínají.

V Liberci jste se dlouho neohřál. Odešel jste do Mladé Boleslavi. Chtěl jste jít do týmu s vyššími ambicemi?
Po třech sezónách v Liberci asi obě strany nebyly úplně spokojeny s výkony a následoval přestup. V tu dobu to byl pro mě krok dopředu, ale zároveň velkou výzvou s nejistým výsledkem. Nedopadlo to úplně podle mých představ, ale byla to skvělá zkušenost, která má velký podíl na mé florbalové kariéře.

Poté jste chytal v první lize za Českou Lípu a následně dvě sezony i za Bohemians. Jaká to byla angažmá?
Česká Lípa by asi nikdy nebyla, kdyby nebyla předtím Mladá Boleslav. V Lípě je florbal sportem číslo jedna a každý domácí zápas vám to dává najevo. Když to hodnotím zpětně, tak v Lípě jsem se opravdu rozchytal, protože jsem měl možnost chytat většinu zápasů, a to mě posunulo na novou úroveň. Bohemka je zatím asi největším florbalovým zážitkem. Řeknu to takhle: Michal Jedlička, kádr, play-off, letní příprava, fotbaloví fanoušci během nejdůležitějších zápasů a spousta další alternativní srandy. Austrálie teď pro mě není jen dalším kontinentem.

V posledních letech jste působil převážně v České Lípě. Chybělo něco tomu angažmá?
Tři + tři sezony v České Lípě, takový je aktuální stav. Spousta skvělých zážitků, kamarádů, dobrých známých a bohužel taky zklamání kvůli nerealizovaným týmovým ambicím. Mohlo by a podle mě mělo být úspěšnější. Rozhodnutí udělat další změnu bylo pro mě velice těžké.

Proč jste se právě teď rozhodl pro návrat do Liberce?
Jsem zvyklý dělat věci poctivě, abych měl dobrou formu ve svém věku, potřebuji mít tři tréninky v bráně týdně. S dojížděním do Lípy, rodinou a pracovním vytížením to nebylo reálné. Zároveň cítím, že ještě mám rezervy se zlepšit, proto tréninky v bráně jsou nejpodstatnější. Navíc už bych rád předával své zkušenosti dál a to je taky jednodušší a efektivnější, když ten florbal budu mít blíž.

Jak jste vnímal rivalitu s Libercem, když jste hájil barvy České Lípy?
Asi to nebylo tak, že by dva zápasy měly větší význam než celá sezona, ale není to daleko od pravdy. Je to jako hrát zápas play-off během základní části. Chceš vyhrát nehledě na únavu, tabulku, situaci v týmu atd…

Dokázal byste se charakterizovat jako brankář? Jaké jsou vaše silné stránky?
Hlavně asi schopnost se měnit na základě aktuálních florbalových požadavků. Bohužel to nefunguje třeba u výšky. (smích) Ale jinak každoroční upgrade techniky a přípravy je nezbytně nutný. To si myslím, že umím.