Mimo herních povinností v superligovém A-týmu pomáhá vychovávat další generaci hráčů, protože zároveň působí jako trenér starších žáků. „Do budoucna bych zájem posunout se výš rozhodně měl,“ netají se v rozhovoru pro klubový web.

Jaký to je pocit být stále na hraně mezi přijetím a náhradnictvím v české reprezentaci?
Vždycky jsem věděl, že moje místo v reprezentaci není stoprocentně jisté. I proto jsem si každé nominace nesmírně vážil a snažil se místo využít na maximum. Ve sportu si člověk nemůže být jistý ničím.

Nyní jste se dostal do nominace v rámci soustředění české reprezentace. Jaké máte dojmy?
Moje odpověď vychází už z první otázky. Jsem rád, že opět dostávám příležitost ukázat dobrý florbal a pokusit se získat místo v sestavě na delší dobu.

Už za sebou pár mezinárodních akcí máte. Uveďme například Akademické mistrovství světa 2018, či Světové hry 2017. Jaké to bylo?
Nominace na Světové hry pro mě je stále záhadou. (smích) Ale povedlo se. Byl to velmi zajímavý turnaj, protože se hrálo ve velmi okleštěné sestavě s menším hracím časem. Akademické MS v Polsku pro mě bylo významné tím, že snad poprvé jsem v národním dresu neskončil na 4. příčce. V lajně jsem hrál s klukama z Mladé Boleslavi, myslím si, že jsme se sedli parádně. Super zkušenosti, zážitky a zlato navrch.

Pojďme na vaše klubové působení. V elitním týmu se pohybujete již 10 let. Vidíte nějaké rozdíly ve fungování týmu tehdy a nyní?
Dříve mi přišlo, že jsme jako hráči neměli takové podmínky. Trénovali jsme pozdě do noci, bylo to více amatérské. Nyní máme v týmu mentálního kouče, maséra a další osoby, které se o nás starají. Navíc, co je důležité, v kabině je nás dostatek hráčů, takže celý tým nenesou jen jedinci.

Jste stavebním kamenem libereckého útoku. Jak svou pozici v týmu vnímáte?
Rozhodně se nějaké důležité pozice v týmu nezříkám, ale už teď vím, že když se mi nebude dařit, je v týmu několik další lídrů, kteří mě dokáží nahradit. Dává mi to v hlavě větší volnost a myslím si, že se to i odráží na mých výkonech.

V čem vidíte silné stránky týmu jako celku?
Jsme hodně florbalově rozdílní, mnohdy právě tyto odlišnosti nás mohou činit více nečitelnými. Zadruhé si troufnu říci, že víme, proč to hrajeme. Chceme se zlepšovat a udělat vše pro dobro týmu. Z toho mám velmi dobrý pocit.

Jak probíhá aktuální příprava mužů FBC Liberec?
Za sebou máme měsíc přípravy. Téměř od začátku máme halové tréninky, což si všichni pochvalujeme, protože můžeme dělat to, co nás baví. Za pár týdnů nás čekají první přátelská utkání. Osobně se dost těším.

K této kapitole zároveň patří cíle na nadcházející sezónu. Jaké jsou vaše osobní a týmové?
Týmový cíl si budeme muset určit, ale za mě by to mělo být rozhodně udělat další krok vpřed. Hrát svoji hru v co největším počtu zápasů. Když se to povede, bude jen otázka, jestli to bude stačit na play-off.

Trochu na odlehčení. S kým z týmu byste rád vytvořil pětičlennou formaci?
Zvolil bych Martyho (Honza Bitman), Péťu Kološe, Prokyho Ferdana a divokou kartu bych dal Vojtovi Wienerovi. Zajímalo by mě, kolik bychom dali v této sestavě gólů. (smích) Ale rozhodně mohu říct, že by to byla pěkná podívaná.

Věnujete se i trenérské profesi. Povězte o tom něco.
Trenéřina mě dost zajímá. Celé to je o tom, abychom z kluků a holek dělali lepší sportovce, které baví sport. Celkově v klubu se nám daří v každém ročníku vychovávat mnoho zajímavých hráčů z Liberce. Podmětů na zlepšení mají spoustu. Chystáme další vzdělávací projekty, které jim mohou podat pomocnou ruku, aby byli lepší. Zbytek je pouze na nich. Myslím si, že u nás mají spoustu prostoru být výbornými hráči. Zase na druhou stranu úspěšný mládežnický trenér se pozná podle toho, kolik hráčů a hráček zůstane u sportu. A ne to, jestli vyhrajeme nějaký větší turnaj. Na tu trofej si beztak nikdo za pár let nevzpomene a zůstane jen kdesi v koutě. (smích)

Jste stále trenérem starších žáků. Máte ambice trénovat i vyšší kategorie?
V současné chvíli se někam dál neženu. Do budoucna bych zájem posunout se výš rozhodně měl. Uvidíme. Nicméně mě baví se věnovat dětem a hráčům každého věku.