„Dobrá příprava je základ. Někteří hráči si zvykali těžce a dlouho, ale vidí, že to nese ovoce. Je to sportovní klišé, ale pokud se extrémně dře a je touha obětovat něco navíc, může se porazit každý tým,“ říká s odhodláním v hlase mladý kouč.

Začátkem ledna se vám povedl mezinárodní úspěch, když jste se svým týmem vyhrál švédský turnaj Gothia Innebandy cup. Můžete říct, o jakou akci se vlastně jedná?
Je to vždy první turnaj v novém roce, který se koná většinou kolem 5. ledna. Jedná se o jeden z největších florbalových turnajů na světě, kde se hráči konfrontují se stejně starými soupeři primárně ze Švédska. Prakticky celou základní skupinu jsme měli jen švédské týmy a porovnání v tomto směru je super. Hráli jsme sedm zápasů se Švédy a český tým potkali až ve finále. Strašně se mi líbí také ubytování, kdy kluci spí pohormadě na nafukovacích matracích ve školních třídách, čímž funguje celý tým po celou dobu spolu. Není to o tom, že se dvojice zavřou na hotelu v pokoji a neví o ostatních. Myslím si, že i díky tomu vznikl náš úspěch. Kluci fungovali i mimo hřiště, na které se to následně přeneslo. Bojovali jeden za druhého a právě tím udělali takový úspěch. Herně byly nějaké týmy totiž lepší než my. Určitě florbalovější, ale kluci měli chuť bojovat, a to se vždy ve sportu vrátí.

Které týmy se turnaje zúčastnily?
Převážně týmy ze Švédska, nějaké české a pár norských, lotyšských a slovenských. Například Finové tam moc nejezdí, protože mají ve stejný termín svůj turnaj v Helsinkách. V procentech to je tedy tak 80-90% švédských mužstev. Z Česka jelo 12 autobusů, což mohlo být tak 20-30 týmů. Zbytek pak tvoří zmiňovaní Norové, Lotyši a Slováci.

Jak vypadá český dorostenecký florbal v porovnání se švédským?
Už teď je vidět, že se přibližujeme těm nejlepším. Generace, která vyhrála MS juniorů, tedy vesměs ročníky 2000-2002, už teď hraje v reprezentačním A-týmu a jsou schopni Švédy porážet. Český florbal je na dobré cestě, ale musí se to dělat dobře a poctivě hlavně v klubech. Propast, kdy byli Švédi a Finové úplně odskočení od ostatních, už není tak veliká. Troufnu si říct, že česká mládež je mnohem lepší jak švýcarská, což dříve také nebývalo. I na tomto turnaji se mi potvrdilo, že švýcarské týmy většinou nebyli lepší.

Co stojí za zlepšením české mládeže?
Dorostly čistě florbalové generace. Dříve se to mixovalo s jinými sporty. Například hokejem, hokejbalem, a tak podobně. Přibližně od ročníku 1998 se jedná o čistě florbalové generace, do kterých se od mládí dostává technika a florbalové myšlení, což se dříve nebo později muselo projevit. Základna, kterou máme my a kterou má Švédsko, je stále neporovnatelná. Na druhou stranu pořád jsme z toho schopni vyselektovat jeden elitní tým, který je schopný konkurovat těm světovým.

Dají se porovnat finance, které proudí do florbalu v naší zemi a které ve Švédsku?
Vyloženě se Švédskem na klubové úrovni to neumím porovnat. Když se ale budeme bavit o halách a možnostech, kde se dá hrát florbal, je to extrémní rozdíl. V České republice je obecně problém s množstvím kvalitních hal. Švédsko je úplně jinde, co se týče infrastruktury a zázemí. Například zmiňovaný mládežnický turnaj se hrál v halách, které byly na úrovních některých superligových u nás. Všechny měly kvalitní povrch, šatny a vybavení, o které se nám v podstatě může zatím jen zdát. To je největší rozdíl mezi těmito zeměmi. V otázce financí je to vesměs problém po covidové době. Peníze nejsou a shání se těžko. Obzvlášť ve sportovním městě, jako je Liberec, kde se hrají v podstatě všechny sporty na té nejvyšší úrovni. O to cennější pak je, když se podaří vychovat geenraci, jako je ta letošní, která dokáže konkurovat nejlepším týmům v Superlize.

Jak zatím hodnotíte dosavadní průběh sezony?
Začali jsme v květnu letní přípravou, během které se povedl první větší úspěch na turnaji v Brně. Bylo to první nakopnutí hráčů, kteří zjistili, že cesta k úspěchu vede přes dřinu a kondiční přípravu, i když v tu dobu byli florbalové dovednosti na nižší úrovni oproti soupeřům. Na dalších letních turnajích jsme posbírali další medaile a v září vstoupili do sezony, kterou proplouváme bez větších komplikací. Samozřejmě bylo pár zápasů, které se úplně nepovedly. Prakticky je to ale souboj o první místo mezi námi a Tatranem Střešovice. Vypadá to na přetahovanou až do posledního kola, kdy se rozhodne o tom, kdo bude mít výhodu volného víkendu po skončení základní části. Tato kategorie má šanci se po dlouhé době probojovat na MČR. Konec už play-off by byl neúspěch. Loni jsme skončili v osmifinále těsně před MČR. Věřím, že kluci jsou momentálně v laufu a díky úspěchům nastartovaní na vítěznou vlnu.

Můžete popsat systém dorostenecké ligy?
Kluby jsou rozděleny do košů, kdy je v každém z nich pět týmů. Hraje se systémem každý s každým. Poté, co každý tým odehraje čtyři zápasy, koš se tabulkově uzavře, dva týmy sestupují do nižšího koše a dva první z nižšího koše postupují výše. Na základě umístění v koši se udělují kvalifikační body pro postup do play-off.

MČR je tedy obdobou play-off?
Ne tak úplně. Do play-off postupují všechny týmy, které se následně klasicky vyřazují mezi sebou. Posledním kolem před MČR je osmifinále, kde je nejlepších 16 celků z ČR. Osm nejlepších pak postoupí na MČR, kde se hraje klasickým play-off pavoukem čtvrtfinále, semifinále a finále.

Na kolik vítězných zápasů se hraje?
Celé play-off se hraje na dva zápasy. Ne ale vítězné, počítá se součet skóre z obou utkání. Když tedy jeden zápas vyhrajete 2:1 a druhý prohrajete 3:8, postoupí soupeř, protože vstřelil více gólů. Je to trochu nesmysl. Nepovede se vám jedna třetina a máte po sezoně. Přesně to se nám stalo loni s Mladou Boleslaví, kdy jsme prohráli jednu třetinu 0:8 a bylo hotovo. Semifinále a finále na MČR se pak hraje už jen na jeden zápas.