„Když jsme přijeli na místo, tak jsme ani nevěděli, ze kterého okna dítě vypadlo, a mysleli jsme si, že paní jen vyhlíží. Až po několika minutách jsme si všimli, že stojí na parapetu,“ řekl Deníku inspektor provozu zdravotnické záchranné služby, jehož prosbu o anonymitu Deník respektoval. Dodal, že spolu s kolegy měli obavy nejen o ženu v okně, ale i o sebe a malou pacientku, neboť byli přímo v dopadové zóně. Přesunuli se proto na bezpečnější místo.

„Kolega z výjezdové základny z Lochotína se s paní snažil navázat kontakt, já se zatím s ostatními věnoval dívce. Když jsme ji naložili, zůstal jsem na místě jako podpora. Žena stála stále v okně, já jsem šel proto nahoru za kolegou. Nevěděl jsem, zda s ní navázal nějaký kontakt, zda se ho třeba ptala po dívčině zdravotním stavu. Ani kolegovi a posléze ani mně, když jsem ho vystřídal na balkoně v sousedství okna, se ale kontakt navázat nepodařilo. Ona nereagovala na žádné slovní výzvy, vypadala, že je úplně mimo. Vůbec nás neregistrovala. Trvalo to nějakých pět až deset minut po odjezdu sanitky se zraněnou dívkou. Pak udělala to, pro co se rozhodla,“ řekl záchranář.

Prošel kurzem krizové komunikace, v tomto případě se ale podle něj nic dělat nedalo. „I na tom kurzu nám říkali, že když ten člověk komunikaci nechce navázat, můžete být sebelepší psycholog a nemáte šanci. Pro mě jako pro otce dvou dětí to samozřejmě bylo hodně náročné a budu to mít dlouho před očima,“ uzavřel.