Radek Kubinec údržbu větrné farmy „zdědil“ po kolegovi z firmy Elektro Schubert, který odešel na jiné působiště. Každou elektrárnu musí dvakrát za rok promazat podle manuálu, jednou ročně je třeba provést celkovou servisní prohlídku. Ta zabere zhruba tři dny. Během provozu pak řeší mimořádnosti.

„Když jde elektrárna do poruchy, prozvoní mě na mobil. Připojím se přes notebook na jednotlivé věže a chybu mohu resetovat dálkově z Javorníku. Pokud to dálkově vyřešit nejde, okamžitě sedám do auta a jedu to řešit na místo,“ popisuje.

I přes své stáří jsou stroje stále kvalitní. „Na to, že je to dvacet šest let stará technologie, jsou spolehlivé, robustní. Objevují se chyby a občas skáčou do poruchy, ale není to tak, že by vypadávaly pořád,“ poznamenává osmačtyřicetiletý muž.

Na údržbě elektrárny spolupracuje s kolegou, který žije v domku přímo v areálu elektráren. V jednom člověku se totiž tato práce dělat nedá. „Když jedeme na poruchu, vylezu nahoru do gondoly, spustím jeřáb, kočku. Kolega mi na ni musí naložit servisní panel, náhradní díly a já si to vytáhnu,“ nastiňuje Radek Kubinec.

Když koncem roku 1994 nad Ostružnou vyrostla šestice větrníků, byl to úkaz. V té době šlo o největší větrnou farmu v České republice. Raritou je i dnes. Málokde by bylo možné najít tak starý soubor větrných elektráren v provozu.

„Když přijeli technici z Rakouska, a to už bylo před šesti lety, byli z toho trochu vykulení. Říkali, že k tak starým elektrárnám nejezdívají. Ale pokud se bude prohlídkám dávat to, co má, myslím, že dalších deset roků mohou elektrárny fungovat,“ odhaduje Radek Kubinec.

On i jeho kolega jsou elektrikáři, zároveň musejí rozumět mechanice. Zároveň nesmějí mít strach z výšek, na druhou stranu je třeba k nim mít respekt. Při této práci je také nutné dbát na všechny ochranné pomůcky.

Tubusem po žebříku

Zatímco moderní a vyšší větrné elektrárny mívají zabudovaný výtah, na ostruženské se leze tubusem po žebříku. „Těch čtyřicet metrů se nezdá, ale když je člověk v zimě nabalený, je to znát. Kdysi jsme to zkoušeli vylézt na rychlost, zvládli jsme to za minutu a kousek. Teď ale nespěcháme. Nejlepší je, když člověk sleze na fajront z gondoly dolů a slyší, jak mu nahoře zvoní telefon,“ směje se živnostník.

Jak větrná elektrárna funguje? Aby mohla vyrábět elektřinu, musí se rotor točit rychlostí 29 otáček za minutu. Vyrábět elektřinu je stroj schopný při rychlosti větru alespoň pět metrů za sekundu. Každou věž řídí vlastní počítač. Při mírném větru se tak může stát, že některé z vrtulí stojí, zatímco jiné se točí.

Jakmile vrtule dosáhne rychlosti 29 otáček za minutu, převodovka je zvýší na patnáct set. Za převodovkou se nachází asynchronní čtyřpólový generátor. Ten se nafázuje na síť a následně do ní může začít elektrárna dodávat elektřinu.

Ostruženské větrníky bývají častým cílem turistů. Lidé procházející se mezi majestátními věžemi problém nepředstavují.

„Jen ať jsou soudní a v zimě, když je námraza, do prostoru farmy nechodí. Z lopatek létají dvacetikilové kusy ledu a při rychlosti dvě stě kilometrů v hodině, kterou může lopatka vyvinout, to může člověka na místě zabít,“ upozorňuje Radek Kubinec.

Kromě peněz za vykonanou práci je mu odměnou i výhled z vrcholu věží. „Když člověk vyleze nahoru a je pěkně, je to hezký pohled. Ale za ty roky to člověku už ani nepřijde. Spíš je to takové trochu fandovství, člověka to baví. S touto prací běžný člověk nepřijde do styku,“ uzavírá.

Zelená pro EvropuZdroj: DeníkZelená změna u vás: Každá třetí koruna, kterou v příštích letech získá Česko z evropských fondů, by měla jít na změnu naší země v ekologicky šetrnější stát. Jde o mnoho desítek miliard, které by měly pomoci omezit změny klimatu. Deník vám pod logem „Zelená pro Evropu“ přináší ve spolupráci s EURACTIV.cz příběhy z oblasti ekologie a zkoumá, koho a jak se může tato změna dotknout a jak ji dobře využít.