O zrak přišla před 23 lety. Partner byl mýma očima, popisuje nevidomá tanečnice

"Učit tanec je zcela něco jiného, než když vás někdo učí. A já se dostal do role, kdy jsem začal učit a někoho, kdo je nevidomý. To byly dvě zcela nové zkušenosti. Takovému člověku nemůžete ukázat, jak má správně zatančit, jak to má vypadat. Musel jsem si poradit, třeba i tak, že jsem kreslil Renče na ruku směr, jakým budeme tancovat, kde budou diváci… Strávili jsem na trénincích v celku asi čtvrt roku, než přišla nucená přestávka kvůli koronaviru, takže se první vystoupení neuskutečnilo, ale Renča je velmi šikovná a nevzdala to. Díky tomu jsme složili dva tance a zkušenost to byla fakt velká," přiznává devatenáctiletý Michal Petrů.

Kvůli své nemoci zažil peklo. Muž se schizofrenií se nyní staví na vlastní nohy

Pochází z Rychnova nad Kněžnou, kde také s tancem před pár lety začínal. Jeho další taneční kroky vedly do Hradce Králové a v současné době nejvíce času tráví v Jičíně, kde trénuje se svojí partnerkou Štěpánkou Novotnou. A šlape jim to, na posledním, jejich teprve druhém mistrovství republiky do 21 let postoupili až do semifinálového kola a vytančili si 13. místo.

Tanec s židlí

Renata přišla o zrak před 23 lety, bylo jí 31 let. I když zpočátku měla pocit, že se jí zhroutil svět, nevzdala to a sama si vlastním odhodláním dokázala, že i člověk s hendikepem ledacos zvládne, třeba i postavit se na podpatky, na které není zvyklá, a tančit na pódiu před početným publikem. I když kdysi taneční kurzy jako náctiletá navštěvovala, kouzlo tohoto umění začala objevovat až v souvislosti s přípravou na Barevnou tmu, kterou již několik let pořádá se spolkem Doteky naděje.

"Nebál jsem se, jsem pro každou věc v tancování, i když upřímně - nevěděl jsem co čekat. Ale šel jsem do toho s nadšením. Vzal jsem to z čistě tanečního hlediska z mého drilu. Myslím, že můžu říct, že se tanci věnuji na profesionální úrovni, a tak jsme dávali apel na kroky, hudbu, držení rukou - rámu ve standardních tancích a nášlapy. Využil jsem i tréninky s židlí, kdy ji Renča držela, aby se naučila mít pevné držení, lokty nahoru, ramena dolů, a Renča to chápala, je šikovná," pochvaluje si Michal.

Povodí nás likviduje, žehrají vodáci. Za mola mají platit násobně víc

Renata si přitom už před přípravou předchozích ročníků Barevné tmy několika tréninky s různými tanečními partnery a pod vedením tanečních mistrů prošla.

"Michal se mnou musel mít plno trpělivosti. Byl o hodně přísnější, je to profi tanečník. Učil mě, jak mám stát při tanci, mít pokrčená kolena, držet lokty nahoru a tlačit je do stran, že se mám dívat stranou, a ne na něj - to jsem tedy slyšela poprvé. Než jsem se srovnala na tanec, trvalo to. A pak jsem to stejně asi všechno neudržela," tvrdí sebekriticky Renata.

"Ale když mně podal ruku a řekl mi, jdeme na to, ničeho jsem se nebála, je to hodně srdíčkový mladý muž a jde z něj jistota, věřím mu, že to dáme a nemůže se mi nic stát. Při otočkách jsem se u jiných tanečníků bála, že mě pustí a spadnu, ale u Michala jsem se cítila hodně v bezpečí. Byl mýma očima a hodně jsem si to díky Michalovi letos užila," říká s úsměvem.

Vnímáte svět novýma očima

Pro Michala byly měsíce tréninků s Renatou cennou zkušeností. I pro život: "Určitě mi to pomohlo z trenérského hlediska, opravdu se na to musíte dívat úplně jinak. Pomohlo mi to i v tom, jak vnímat nevidomé lidi. Zkuste si zavřít oči a dojít si jen pro něco do auta, myslím si, že bych byl ztracený. Nevidomému člověku musíte umět vše detailně popsat a vysvětlit a určitě bych byl pro další nějakou takovou akci, protože se mi líbí, že to je pro dobrou věc. Renča je člověk, který vás nabije energií, takže když bude příležitost, půjdu do toho znovu rád."

A obdobně to cítí také Renata. "I když jsem tvrdila, že toto bylo moje poslední tancování, tancování mě hodně baví, waltz a cha-cha, to jsou moje zamilované tance. A s Michalem do toho půjdu ráda znovu," dodává.