Daniela Pecinová v našem videorozhovoru: Amputaci nohy neberu jako křivdu osudu

Podle lékařů se navíc na původce jejích bolestí přišlo doslova až za pět dvanáct a bez amputace dolní končetiny by už dnes Daniela, která tančí i v Plzni, nebyla mezi námi. Deník přináší otevřenou zpověď sportovkyně, které sice rakovina vzala nohu, ale otevřela jí oči i srdce!

„Já jsem věřila do poslední chvíle, že tu nohu zachráním….ale pak došel ten verdikt, že kdyby mi tu nohu nevzali, tak vlastně ta rakovina – ten nádor by nade mnou vyhrál,“ začíná Daniela Pecinová vzpomínat na dobu, kdy od lékařů po dlouhých měsících tápání konečně uslyšela diagnózu. Tehdy teprve 17letá dospívající dívka neměla moc času na rozhodování. Jedno ale věděla jistě – chce žít! I když to zní možná zvláštně, Daniela říká, že jí amputace nohy vlastně otevřela oči. Dnes totiž žije naplno a aktivně se věnuje sportu. Neřeší žádné malichernosti a života si teď váží mnohem víc než předtím.

Policisté kontrolují hranice, pendlery a roušky. Problémy nehlásí

Hlavní je nevzdat se!

„To co se mi stalo, ta rána osudu, neberu jako křivdu, ale ten život mi to hrozně obohatilo. Já jsem dneska šťastná a dnes žiji naprosto plnohodnotně. Znáte to: Kdo chce hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod! V té fázi, když se to dozvíte, když se to stane, je zásadní nevzdat to! Je potřeba prostě bojovat a troufnu si říct, že prostě ta psychika, to je prostě napůl vyhráno, když je člověk psychicky v pohodě a má oporu rodiny, přátel, partnera,“ vysvětluje usměvavá sportovkyně, která má už čtyři roky přítele, o němž hovoří jako o svém andělu strážném.

Motivuje druhé k pohybu a sportu

Daniela se věnuje sportu zvanému poledance – neboli tanec na tyči, který je náročný i pro nehandicapované tanečnice. Měla dokonce i soutěžní ambice a byla na několika mistrovstvích České republiky a dvakrát i na mistrovství světa. Hlavně ji ale naplňuje, když může k pohybu inspirovat a motivovat ostatní. Zdravé i handicapované. „Když jdu někam cvičit třeba mezi víc lidí, tak byť by to byl jednom jeden člověk, který by se vyhecoval a nakopnul díky tomu, že vidí, že třeba cvik, o kterém si původně myslel, že nedokáže, nakonec udělá, prostě posune ten svůj limit, tak je to pro mě odměna. Vždycky říkám - podívejte se na mě, já jsem také limitovaná, ale to tělo mi prostě dovolí řadu věcí. Kromě poledace se teď hodně věnuji také cvičení s dětmi a chci se vzdělávat furt dál. Jezdit na různé kurzy a učit se,“ dodává Daniela s tím, že pokud by někdo z čtenářů Deníku zrovna procházel podobně těžkým obdobím, jako před 12 lety ona, může si ji vyhledat na Facebooku a klidně ji oslovit a svěřit se jí.

FOTO: Vlci zabíjejí stále víc, šumavský farmář končí s chovem ovcí

Žije každý den tak, jako by měl být poslední…

Pro každého bez rozdílu má na závěr jednu radu: „Užívejte každý den tak, jako by měl být váš poslední, protože nikdy člověk neví, co se může státo. Může to být rána osudu v podobě nemoci, jako to bylo u mě, někoho může srazit aut, stát se nehoda, cokoliv. Prostě se nedívejte pořád zpátky, nehleďte dopředu a žijte přítomností…,“ uzavírá svým životním mottem rozhovor Daniela Pecinová, dívka, které rakovina vzala nohu, ale otevřela jí oči a srdce.