Jubilejní třicátá samostatná výstava úspěšného autora je věnována černobílým fotografiím. Zastoupeny jsou tu všechny fotografické žánry, vystaveny i snímky autora oceněné v celostátních soutěžích. Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 10. července v 11 hodin.

„Tak to jsem já. Hned po válce si mě rodiče přivezli se starším bratrem z Hlinska na Frýdlantsko. Vychodil jsem tu základní školu, vyučil se a začal pracovat.  V domě U Malíře v Raspenavě tu žiju dodnes.

Na zahradě pěstuju hlavně skalničky. A právě tato záliba mě vlastně přivedla k fotografování. Chtěl jsem zvěčnit jejich krásu, a tak jsem si v létě roku 2008 koupil svou první digitální zrcadlovku. V roce 2010 jsem už měl nafoceno a vytištěno prvních 25 fotografií velikosti 40x30 cm. Doma na chodbě jsem si z nich udělal výstavu pro radost mou i mých přátel.

Úplně nejdůležitější pro mé další směřování byl rok 2010, kdy jsem se stal členem Jizerského fotoklubu v Hejnicích. Od kolegů z fotoklubu, a zejména od Jiřího Bartoše, dnes už legendy české fotografie, jsem se začal učit, čím má dobrá fotka zaujmout a oslovit diváka. S hejnickým fotoklubem také každoročně vystavuji a účastním se soutěží.

Rok 2011 byl rokem mých prvních samostatných výstav. Na jaře v Oldřichově v Hájích, na podzim v MCDO v Hejnicích a na radnici ve Frýdlantu. Brzy následovaly další – v podstávkovém domě v Raspenavě, na Krajském úřadu v Liberci, v kavárně Fashion Public a v Zebra klubu v Liberci, ve Spolkovém domě v Jablonci nad Nisou, v klášteře při bazilice sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí, až po tu dnešní frýdlantskou jsem jich napočítal rovných třicet. Těch samostatných a k tomu ještě nejméně patnáctkrát jsem vystavoval s fotoklubem.“

Václav Odehnal, rodák z Hlinska (1945), prožil téměř celý život pod Jizerskými horami. To, čím ho zdejší kraj obohatil, se mu snaží vrátit nejen ve fotografiích. Podílel se na obnově interiérů hejnické baziliky, sám nebo s přáteli obnovil několik drobných památek na Frýdlantsku (boží muka v Oldřichově v Hájích, obrázky u Plischkovy studánky a boží muka U Tří lip v Raspenavě, obrovský žulový Kříž milénia nad Bílým Potokem je dílem jeho syna).

Před deseti lety se začal věnovat fotografování a vzal to z gruntu  –  od dokumentace skalniček na své zahrádce, přes četné a úspěšné výstavy, přes vítězství v celostátní fotografické soutěži Mapový okruh Český ráj v roce 2017 s portrétem Rosťa a bilancující přehlídku desetileté tvorby v Jablonném, až po současnou výstavu ve Frýdlantu.

Portréty a krajinný detail jsou asi nejocenovanějšími žánry z širokého záběru jeho fotografických zájmů. Není to jen dobře zvládnutými řemeslnými dovednostmi a talentem vybrat a zachytit z okolního světa to zajímavé a krásné, co většina z nás nevidí nebo si to neuvědomuje.  Na jeho portrétech je patrné, že si rozumí s lidmi, na krajinkách zase neobyčejný cit pro zdejší jizerskou a podhorskou krajinu i její proměny v čase.

Pro frýdlantskou výstavu vybral autor jen fotografie černobílé. Jestliže je fotografie výpovědí o okamžiku, který se už nikdy nebude opakovat, pak právě absence jásavých barev u černobílých fotografií, soustředění pouze na barevnou škálu přecházející od bílé přes různé odstíny šedé až k černé, umožnilo autorovi (a potažmo i divákovi) soustředit se na podstatné rysy snímku – na námět a téma, na linie a tvary a na celkovou jeho atmosféru.  Dokonce se tu divákovi naskýtá možnost doplnit si barvy podle své aktuální nálady, a vlastně tak aktivně dotvořit nejen třeba jizerskohorská rašeliniště, podhorská lesní zákoutí a vodní plochy, ale i portréty a zátiší. Dnešní leckdy přespříliš barevný a velmi hlasitý svět je na těchto fotografiích jen černobílý a tichý, jako ve snu.   Tak se to koneckonců řadu let učil od svého fotografického guru, klasika české výtvarné fotografie, hejnického Jiřího Bartoše.

Text: J. Bláha, zdroj: www.mesto-frydlant.cz