Vzpomínáte na prošedivělého podivína s pokřikem: „Příroda vám všechno vrátí!“? Na tu zvláštní roli? Spoustu let už se počítám mezi věřící, uvěřil jsem v sílu a opravdovost přírody. Schopnost uzdravovat, v splývání umožnit člověku posun do sféry klidu, nenásilí. Po hrstkách nastupující rekonvalescence. Dostáváme čerstvě za vyučenou, ale nevěřím, že to nepřejde. Kdejaký les, parky a lesoparky, jsou lidmi poprvé přetékající. Odráží útěky z měst, továren, veřejných sportovišť – míst, kde je současně poloprázdno. Přírodu dneska potřebujeme! Pobere nás i přes zaplněná parkoviště a hlavy na chvilku vyčistí. A jednou – já v to opravdu věřím – až se vzduch ohřeje a znesnadní kapénkové šíření; medicína - až mezitím postoupí dál, mizérii společně zlomí vaz.

Ptáci dál směřují domů, na větvích chystají se další poupata, i slavíci přiletí jako by nic. Najdou nás poučené, opatrnější, s obavou ohlížející se k jistotám, které jsme nechali před zatáčkou. Najdou nás ale určitě v naději, že budeme-li se poctivě k obzoru dívat a nepolevíme, slunce nakonec vyjde!

Pavel Kverek