To zamyšlení se rozumí jako otázka nad čím, že se máme zamýšlet my všichni. Otázek by mohlo být nepřeberně, jedna však v poslední hektické době převládá. Nejsme v době přesycené technikou, elektronikou i politikou také přesyceni informacemi?

Dáte mi za pravdu, že určitě ano. Ze všech stran na nás televize, rádia, noviny či sociální sítě chrlí miliony zpráv a dostávají nás mnohdy do zmatků všech možných a nemožných informací. Zejména pokud mají sdělovací prostředky nějaké významné společné téma, jakým je v současnosti covid. Pokud sami nedovedeme vytřídit to správné, tak nás to otravuje, unavuje a často dezinformuje.

Skoro každý se stává „odborníkem“ na kdejaký obor – životní prostředí, atomové elektrárny, údržbu silnic, dopravu, zásobování atd. Nyní je to tedy hlavně zdravotnictví, speciálně boj s koronou. No snad jediné, kde nám tolik diskuze nevadí, je asi vaření, sport čí zahrádky.

Kde je však příčina? Především správně odpovíte, že v civilizační dostupnosti zmíněných medií. Toho se už ale nezbavíme. Co však se může aspoň trochu zlepšit je, aby media a autoři znali, kde a co je rozumné do veřejného prostoru pustit. Nazval bych to jakousi „autorcenzůrou“.

Některé myšlenky, díla, články a mnohdy takřka „vědecká“ pojednání patří do odborných kruhů. Tam je vhodný prostor pro odborné diskuze, zejména ty s někdy ješitným a nezdravě ctižádostivým či neobjektivním projevem autorů. Oni pak svými články a vystoupeními k veřejnosti způsobují mnohdy zmatek laické veřejnosti i politiků.

Veřejné osobnosti i autoři se toho mnohdy snaží využít ve prospěch svého programu nebo dokonce jen osobního zviditelnění. Co je pravda, co je správné, co si z toho vybrat ? Výsledkem je nedůvěra k zvolené strategii jak to vše napravit. Špatně vedené diskuze a stanoviska vytvářejí nezdravé rozdělování společnosti. Na ty co souhlasí či nesouhlasí, mladší – starší, město – venkov.

Není třeba uvádět, že s tím prevítem koronavirem jsme v jakési válce. Tam vítězí dodržování vybrané strategie, kterou odborníci určili, a pak už jen disciplína a podpora. Další diskuze ve veřejném prostoru jen způsobují nedůvěru, nejistoty a nedodržování vyhlášených opatření. Výhru si přejeme snad všichni, tak pro to zkusme každý něco udělat. Třeba ubrat či naopak přidat něco z našich emocí.

Zkusme se nad to povznést třeba i množstvím výstižných vtipů, které kolují a které jsou pro naši společnost tak příznačné. Pro ty neustávající diskuze pak navrhuji si vypůjčit slova ze Svěrákova Lotranda: „Co si to ti dva tak dlouho povídají? To nic, to jsou jenom takové doktorské pindy.“

PK