V supermarketech i na ulicích se stále více ozývala ukrajinština. Ještě před několika měsíci tu řeč v Čechách moc neznali, i když Ukrajinci tady žili a pracovali už několik desetiletí. Češi teď vnímali, že se ta řeč podobá více slovenštině a polštině nežli ruštině. Alespoň to tak připadalo Evženii.

Ke všemu bylo jasné, že ceny jdou v důsledku válčení ve východní Evropě nahoru. V jarních měsících roku 22 se proto v Čechách urychleně nakupovalo zboží, o kterém lidé věděli, že ho budou potřebovat. Stavební materiály, pozemky, zařízení bytů a dokonce i zájezdy do atraktivních destinací. Investovalo se také do drahých kovů a diamantů.

Evženie věděla, že musí dokončit rekonstrukci domu na venkově pod Krušnými horami. Zbývá část fasády. Dohodne to se šikovným stavařem, který si s partnerkou u ní v domě pronajal patro.

Dalším úkolem bylo koupit nový elektrický sporák do libereckého bytu. Ten starý patřil k původnímu zařízení panelákového bytu z osmdesátých let. Rozhlížela se tedy v docela velké nabídce a nakonec si vybrala českou značku MORA se sklokeramickým povrchem. Deska se jí zdála křehká a tak jí nechala pro jistotu pojistit proti poškození.

Mezinárodního policejního mistrovství ČR v jízdě na koni se poprvé zúčastnili liberečtí policisté.
FOTO: Liberecká policistka poprvé vyrazila na mistrovství ČR v jízdě na koni

Prodejce jí zajistil dovoz nového zboží i odvoz starého. No paráda! Musela si ale sama sehnat elektrikáře, odborně způsobilého k zapojení sporáku k elektrické síti. Přišel v domluvený čas a dal se hned do práce. Byl zamlklý a měl stále sklopené oči. Asi je přetížený, pomyslela si Evženie. Elektrikářů je málo, jako všech řemeslníků. Do učilišť se mladí v posledních letech nehrnou.

„Já jsem, paní, tak naštvanej na ty Rusy. Kdybych teď nějakýho potkal venku, tak ho snad zabiju. Vlastně bych si přál někoho takovýho potkat,“ vychrlil ze sebe elektrikář a praštil pěstí do zdi.

„Cože, to by byl ale nevinný člověk. Byla by to vražda,“ zmohla se Evženie na poznámku k tomu šílenému nápadu.

„Moje žena je z Ukrajiny. Sedí už druhý den v předsíni, brečí a telefonuje. Nikdy jsem jí tak nešťastnou neviděl. Děti jsou z toho úplně vedle,“ pokračoval muž a dál pracoval na připojení sporáku.

„Měl byste se uklidnit. Chápu, že jste kvůli ženě rozhozený, ale napadnout někoho, jenom proto, že mluví rusky, to není řešení.“

„Zítra vezmu auto a jedu tam! Přivezu radši rodiče k nám. Švagr musel narukovat. Vůbec nevědí co s ním je. Nefunguje žádné spojení. Kdo ví, jestli ještě vůbec žije,“ zajíkal se muž.

Workout Challenge Cup vol. 3.
FOTO: Běh i dřepy. Ve Frýdlantu měřili síly sportovní nadšenci

„A co když se vám něco stane? Co vaše děti?“

Oba si vedli svou. Evženie začala mít obavu, zda vůbec elektrikář dokončí to, proč k ní vlastně přišel. Sporák byl ale připraven k provozu. Muž sbalil fidlátka, poučil jí, jak má vypálit novou troubu, napsal účtenku a byl ten tam.

Zapnula tedy troubu na plný výkon, otevřela v kuchyni okna a zavřela se v obýváku s televizí. Dívala se na reportáže z hraničních přechodů na Slovensku a v Polsku. Na kontakty krizových center a tabulky s vyčíslením finančních nákladů v České republice na pomoc uprchlíkům. Také informace o rostoucích cenách pohonných hmot a energií. Nejistota zatínala drápy hlouběji a hlouběji.

Telefon oznámil cinknutím novou zprávu. V posledních letech platí – nová zpráva špatná zpráva. Otevřela text. Podnájemník oznamoval, že silný vítr shodil starou lípu na zahradě. Plot je v tahu a zavalenou silnici odklízí Místní úřad.

Ráno si Evženie zabalila do batohu chleba se sýrem. Auto nechává v Liberci. Cena benzínu jde strmě nahoru a stres tlačí v žaludku. Nic z toho není pro řízení dobré. Navíc má cestu vlakem přes Českou Lípu do Chomutova ráda. Lesy, louky, skály s krajinou kolem Labe. Na konec pás Krušných hor.

Ve vlaku se usadila na té straně, ze které uvidí na chalupy Kryštofova údolí. Toho kouzelného místa, ke kterému si vytvořila silné pouto. Lidová architektura tam je živá a všudypřítomná. Ostré stráně chrání před neklidným světem a u rybníka se dají navečer pozorovat volavky. Vlak vjel na vysoký železniční most, který přemosťuje široké údolí a je do zatáčky. Z okna je malou chvíli vidět lokomotivu i poslední vagon. Když byli syn a dcera malí, nikdy tenhle moment nepropásli.

Oblíbený tajný výlet uspořádalo ve středu 8. června 2022 pro své aktivní seniory město Frýdlant.
Z Frýdlantu do Jilemnice a Poniklé. Aktivní senioři vyrazili na tajný výlet

Ve vlaku seděla rodina se třemi dětmi. Mluvili ukrajinsky. Zřejmě otec nemusel narukovat. Starost o velkou rodinu v cizině je taky bitva. Evženie zalovila v batohu a vyndala balík bonbonů, který dostala od kamarádky a ještě ho nenačla. Podala ho mladé matce a s přátelským úsměvem řekla rusky: „Dla rebjat.“ Ruština je asi jediný jazyk, kterým se spolu domluví.

Žena se začervenala a poděkovala. Děti se na cukroví vrhly a otec se na Evženii krátce podíval. Kývnul hlavou. Ona také kývla a znovu se usmála. Tak ráda by si s nimi povídala. Měla spoustu otázek, ale k tomu nedošlo. Najednou jí bylo trapně. Chtěla projevit sympatie, ale místo toho narušila jejich soukromí. Drží si odstup. Kdo ví, co zažili někde tam doma, nebo tady u nás. Možná to způsobila ta ruština.

Vlak uháněl krajinou dál od východu na západ, tím dávno oblíbeným směrem v Evropě. V zahradách kolem domků se rozvíjelo jaro a svět se zdál plný klidu a míru.

Vlasta Rut Sidonová