Školu začala chodit v české malotřídce v Černousích, kam byl její otec přeložen jako staniční zaměstnanec železnice.

Jejich dům ve Větrově bezprostředně sousedil s bydlištěm Václava Bělíka, který byl podbíječem na trati a hlavním organizátorem české školy ve Frýdlantě. V domku Bártlových se setkával i s dalšími drobnými českými živnostníky.

V roce 1919 konečně byla česká škola povolena a nastal další boj o získání vlastní budovy. Hrabě Clam-Gallas pod tlakem přislíbil věnovat stavební pozemek i materiál. Nakonec ale museli organizátoři školy vše zaplatit. Když byla otevřena nová budova české školy (1935), Marie Bártlová ji navštěvovala, mj. i s dcerou Václava Bělíka.

V roce 1938 byla rodina z pohraničí vyhnána a Marie žila u příbuzných v Hradci Králové. Zde ukončila ZŠ, vyučila se švadlenou a posléze nastoupila studium na učitelském ústavu. Poté nastoupila jako učitelka do malotřídní školy ve Větrově, ale jako mladá byla brzy překládána po všech školách v tehdejším okresu, kde právě nebyl vyučující.

Od roku 1954 přešla na ZŠ Václava Bělíka ve Frýdlantě, kde učila první třídy a posléze i práce v dílně. Jako absolventka malířského kursu byla zručnou malířkou a ovládala řadu řemesel. Za to získala několik ocenění nejen pro sebe, ale především pro žákovské exponáty v tehdejších technických a výtvarných soutěžích mládeže.

Byla mimořádně oblíbenou a žáci i žákyně ji navštěvovali i mnoho let po skončení školy. Ráda odepisovala na jejich dopisy, ukládala drobné dárky-postavičky, na které si dávala jména svých žáčků. V poměrně pozdním věku se vdala a odešla za manželem do Liberce, kde dále učila na nejnižším stupni. V roce 1990 se stala zakládající členkou občanského sdružení Český svět (dnes zapsaný spolek) jehož byla nejstarší členkou. Do poslední chvíle neúnavně spoluorganizovala jarní i zimní setkání spolku.

V roce 2019 se aktivně zúčastnila otevření Památníku české školy ve Větrově (její rodný domek), kde se setkala i s nejstarší žijící členkou rodiny Bělíkovy. Až do té doby byla neznáma podoba Václava Bělíka a nikdo vlastně nevěděl, co Bělík na železnici dělal, kdy se narodil a kdy zemřel. Některá fakta neznali ani žijící příbuzní. Významně přispěla k věcné stránce expozice.

Zemřela 21. listopadu v nedožitých 95 letech po nenadálém krátkém zhoršení zdravotního stavu. Rozloučení se zesnulou bude, pokud to hygienická situace dovolí, na jaře 2021 v jejím rodném domku, Památníku české školy ve Větrově – Frýdlantu.

Milan Maršálek