Odpočatí z jarních prázdnin bychom se začali připravovat na nápor mimořádných akcí pro veřejnost, pomalu bychom chystali také pobyty a tábory. Těšili bychom se z čím dál teplejšího slunce. Děti z Miniškolky by vyměnili karnevalový program za Velikonoční…

Vše je jinak. Náš prostor, zvyklý na celodenní pulsování, je teď nebývale prázdný. Chybí nám dopolední cvrkot maminek (tu a tam zpestřený hlubokými hlasy tatínků), žvatlání prcků i jejich nespokojený křik. Dům se dopoledne neotřásá v základech, protože bubny jsou uložené a marně čekají, že si do nich přijde někdo bouchnout.

Jediným zvukem, který se v tuto chvíli nese Náručí, je cvakání klávesnice v kanceláři. Poradenství funguje pouze telefonicky či elektronicky, naše propojení s rodinami se přesunulo do virtuálního světa, kam se snažíme směřovat alespoň ty aktivity, u kterých to jde (aktuálně třeba chystáme on-line besedy), a tipy „jak přežít“. Náručácké tety najednou okoušejí zajímavou situaci – totiž že místo „cizích“ dětí mají na starost jen ty vlastní (a doufáme, že tuto zkušenost plně zúročí, až se život vrátí zase do normálu).

Každému z nás se v různé míře překopaly stávající životy a jistoty. Z rodičů se ze dne na den stali krizoví manažeři, (speciální) pedagogové, IT specialisté, úklidové čety a vývařovny s non-stop otevírací dobou – řada z Vás navíc ještě zvládá stále vykonávat svá zaměstnání – často v aktuálně exponovaných pomáhajících profesích, ve službách, někteří se vrhli na dobrovolnictví. Zároveň se obáváme o zdraví svých nejbližších z řad seniorů, se kterými ale nemůžeme být v úzkém osobním kontaktu…

Milí rodiče, pro nás a pro své děti (byť ony si to asi teď nemyslí – obzvláště ty školou povinné ) jste hrdinové. Těšíme se, až se s Vámi opět shledáme, rádi Vás za vynaložené úsilí odměníme.

Anna Bergerová, Centrum pro rodinu Náruč Turnov