Když se daří, tak se daří. Na Mistrovství světa juniorů v desetiboji, které se konalo až v daleké Keni, v hlavním městě Nairobi, se víc než poctivě připravoval atlet AC Jablonec, svěřenec trenéra Miroslava Ruckého, František Doubek. Tréninkové úsilí přineslo ovoce. Úspěšný borec se vrátil se zlatou medailí na krku, když nasbíral 8 169 bodů

.Jaké dojmy máte z daleké země a jaké byly podmínky k závodění?

Podmínky k závodění byly dobré. Když jsme se pohybovali po městě, tak tam byl velký ruch a tak trochu chaos na silnicích, které jsou stále přeplněné, všichni běžně jezdí ina červenou. Ale stíhali jsme v pohodě, měli jsme k dispozici autobus a také svého policajta, který zajišťoval a hlídal, abychom byli všude včas.

Museli jste nosit roušky?

Ano, toto jsme dodržovali. Navzájem jsme byli od sebe hodně izolovaní a celkově tam byla přísná opatření. Když někdo na stadionu zrovna nezávodil, tak musel stále mít roušku.

A jaký byl průběh samotného, velmi vydařeného závodu?

Byl to můj nejlépe vydařený závod, který jsem zatím absolvoval. Povedlo se mi opravdu všechno, neudělal jsem žádnou minelu. Začínal jsem stovkou. Na rozehřívacím stadionu jsem byl v pohodě. Cítil jsem se dobře. Ale pak jsem na start půl hodiny čekal, trošku jsem vytuhl a úplně super, tak, jak jsem si představoval, to nebylo. Ale nakonec všechno vyšlo a byl to pro mne dobrý začátek. Pak jsem šel dálku, skočil jsem 7,19 metrů. Po ní jsem házel koulí 14,96, což byl také dobrý výkon. Zlepšil jsem se o osmdesát bodů. Následoval skok do výšky. Dal jsem si osobák 197 centimetrů, protože se mi skákalo opravdu pěkně, technicky jsem skok zvládl dobře. Na další disciplíně, na čtvrtce, jsem si hodně dával pozor, abych nepřešlápl startovní dráhu, což se mi stalo na závodech v Talinu. A šel jsem taky osobák, běžel jsem pod čtyřicet devět. Závody desetibojařů byly dvoudenní, co vás čekalo následující den?Začínal jsem překážkami. A ty se mi taky povedly, byly super . V hodu diskem jsem dal necelých 46 metrů, ale věřil jsem, že hodím v dalších kolech ještě dál. Taky jsem si ale uvědomoval, že to je závod a nesmím hlavně přešlápnout. Tak na to jsem si dával velký pozor. No a potom jsem si vyrovnal osobák na skoku o tyči. Skočil jsem 4,80 metrů. Když jsem skákal, byly výborné podmínky, vůbec nefoukal vítr, svítilo sluníčko a bylo dvacet tři stupňů, prostě ideální. V hodu oštěpem jsem si také zlepšil osobní rekord na 64,02 metrů. První dva pokusy nebyly až zase tak dobré, ale ve třetím jsem do toho opřel všechno a vyšlo mi to. Na patnácti stovce jsem věděl, že mi soupeř nesmí dát dvaadvacet vteřin. Tak jsem si to hlídal a doběhl jsem do cíle jako první. Všechno se mi na tomto mistrovství světa opravdu skvěle povedlo.Takové chvíle asi ve sportu nejsou až zase tak časté…To určitě ne. A já jsem si v průběhu celého desetiboje vůbec neuvědomoval, že by to mohlo být na medaili, natož zlatou. Od vedoucího závodníka mě dělilo stále hodně bodů. Až pak na disku, když jsem věděl, že jsem soupeři dal tři metry a pak i na disku. Byl jsem si jistý, že se musím vedoucího závodníka, Belgičana, na patnácti stovce držet, abych bodový rozdíl vyrovnal. A jemu se navíc nepovedl oštěp, tak jsem si udělal aspoň zatím nějaký náskok. No a na závěr jsem pak až zjistil, že mi všecho vyšlo tak, že z toho bude dokonce zlatá medaile.

Připravoval jste se na MS v Keni nějak mimořádně?

Určitě ano. Odjeli jsme s trenérem do Portugalska a deset dnů jsem trénoval tam. Ladil jsem formu za suprových podmínek. Jak jste zlato doma oslavil?Nejprve s rodiči a nejbližší rodinou. Pak jsem medaili oslavil taky s kamarády. Už jsem ale začal zase trénovat.

Jaké další závody vás čekají?

Žádné větší závody už nejsou. Ale chci splnit limit na MS světa mužů a žen v Bělehradu.