Parta kamarádů vyráží na svých strojích už od roku 2008. A ani letos je nic nezastavilo, byť koronavirus do jejich plánované výpravy přeci jen nakonec zasáhl. Původně se totiž chtěli na motorkách vydat do Turecka, Gruzie, poté trajektem do Moldávie a zpět domů do České republiky. Jenže těsně před chystaným odjezdem zařadila vláda Turecko a Gruzii do rizikových zemí, a tak přišel na řadu náhradní plán B v podobě Bulharska a Maďarska. A to ještě nikdo z aktérů netušil, že bude muset proběhnout změna číslo tři.

Při pobytu v Maďarsku se dozvěděli, že na seznam rizikových zemí přibylo i Rumunsko. A tak vznikl plán C a dobrodruzi vyrazili směr Chorvatsko. Tedy ne všichni. Jen dvojice ve složení Roman Kořistka a Jiří Zimola. Třetí parťák Jakub Chodura se i přes následnou karanténu rozhodl sám do Turecka vydat. Ale aby toho nebylo málo, zjistil, že u sebe nemá mezinárodní řidičský průkaz, který je k cestě do zmíněné země zapotřebí.

A tak netrvalo dlouho a připojil se v Chorvatsku zpět k výpravě. Za jeden den ujel na svém stroji ČZ 175 neuvěřitelných 809 kilometrů. „Letošní cesta nakonec nebyla nějak náročná, alespoň ne v najetých kilometrech. Za 16 dní jsme jich absolvovali 3429, pro srovnání minulý rok to bylo 5931 kilometrů za 19 dní,“ přibližuje Roman Kořistka. Jejich putování obnáší také výlety po okolí. „V Chorvatsku jsme navštívili u hranic s Bosnou bývalou leteckou základnu Željava, ve skalách jsou dodnes otvory na migy. Dále jsme v Chorvatsku viděli Plitvická jezera, projeli jsme Vinnetouovou stezkou, kde nám málem vítr odnesl stany a motorky to házelo do protisměru,“ vzpomíná.

Poté se chtěli přepravit do Itálie, to už bez Jakuba. „Když nevyšel plán s Tureckem, opadlo takové to cestovní zapálení a ani se jeho rozhodnutí nedivíme. Držíme mu palce, aby mu tento cíl vyšel třeba příští rok. Po cestě domů musel dokonce půlit motor, ale jako zkušený cestovatel vše zvládl a v pořádku dojel domů,“ říká Roman Kořistka.

Bez větších závad

Nakonec tedy ve dvou dojeli do Itálie, konkrétně do San Marina. „Je to pěkné městečko, lanovkou jsme vyjeli až nad něj a podívali jsme se na středověké opevnění. Po cestě z Itálie jsme projeli průsmykem Passo dello Spluga a za deště jsme pokračovali až do Švýcarska, kde jsme přečkali průtrž pod stříškou policejní stanice,“ usmívá se Roman Kořistka. Poslední zastávkou bylo Rakousko. „Ve městě Imst jsme navštívili mého kamaráda z Plzně, který nás dva dny provázel po zajímavých místech v okolí,“ upřesňuje.

Koronavirus podle něj zasáhl letošní výpravu hlavně při rozhodování, kam se vlastně vydají. „Cesta se ani nedala moc plánovat. Opatření se měnila ze dne na den. Nechtěli jsme být zbytečně v karanténě nebo podstupovat testy. V kontaktu s lidmi na cestách moc nejsme, spíme ve stanech a sami si také vaříme,“ vysvětluje. Bez větších závad se tedy dobrodruzi vrátili po šestnácti dnech zpět do své domoviny, a to bez větších závad na motorkách. „Bylo jen jedno jawení (pozn. red. výraz pro opravování motorek), a to výměna špatné indukční cívky. Děkujeme rodinám a fanouškům za podporu,“ dodává závěrem Roman Kořistka.