Byl jsem před pár lety ve Vatikánu a prostě jsem chtěl zažít mši a papeže. V Lutherstadtu Wittenbergu, protestantském Vatikánu, jsem chtěl zažít protestantskou mši. První byla až za několik dní, prostě proto… „My nejsme dnes žádné nábožensky založené město. Takové normální, německé,“ omlouval se mi recepční, když pro mě mši prostě nenašel. „Ale máme tu i katolíky, ti jsou hodně aktivní,“ zkusil to.

U zdejšího hlavního kostela na náměstí jsem si nejen ověřil, že měl pravdu, ale do kostela jsem se vůbec nedostal. Bylo nejen zamčeno, ale na hlavním vchodu nebyla pro jistotu ani klika. A mše se tu opravdu konají jednou týdně.

Lutherstadt Wittenberg. Vatikán protestantů.
Na kole podél Labe k Atlantiku. Díl šestý: Cesta kolem řeky, kterou nevidíte

Zato v domě na náměstí, kde sídlí „vědecké centrum“ Andreje Babiše, otevřeno bylo. Babiš a jeho Agrofert dnes hrají v životě města možná větší význam, než Luther. Jeho zdejší chemička na okraji města je totiž největší podnik široko daleko a i Babišovi skvěle vydělává.

 „Vědecké centrum“ je taková hravá vzdělávací instituce, kde se za 6 euro dozvíte spoustu zajímavého o umělých hnojivech, zemědělství, chemii a samozřejmě chemičce Piesteritz. Odcházíte s dojmem, že umělá hnojiva jsou skvělá věc a že dělat v chemičce pro Babiše je vlastně mise, která zachraňuje svět před hladem. Babiš a Agrofert jsou tu tak slavní, že o nich říkají turistům i v turistických vláčcích při prohlídce města.

Zatímco dopisuji tento díl, začalo lehce pršet. A venku už není 35 stupňů, ale jen třicet. Přeji, ať to brzy dorazí i k vám domů. Já dnes po dni plánoveného odpočinku mířím do Dessau.