Ministerstvo 15. března podmínilo vstup na české území předložením písemného potvrzení akreditované laboratoře o negativním výsledku testu při návratu ze zemí se střední, vysokou a velmi vysokou mírou rizika nákazy koronavirem.

Předseda soudního senátu Aleš Sabol uvedl, že soud nechce zlehčovat hrozby spojené s šířením covidu ani snahy exekutivy chránit lidské životy a zdraví. "Ani ve světle těchto hodnot však není možno rezignovat na základní principy právního státu a nelze omezit právo občanů ČR na svobodný návrat do vlasti, aniž by to bylo bezpodmínečně nezbytné," zdůraznil.

Úřad podle soudu nedoložil, zda nelze sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky, zejména omezeními uvalenými na českého občana až po vstupu na území ČR.

"Ministerstvo svůj postup zdůvodňovalo společnými pravidly na úrovni členských států Evropské unie přijatými ve formě doporučení Rady EU, ani ta však takto přísné požadavky ve vztahu k vlastním obyvatelům nepožadují a naopak předpokládají, že stát ve vztahu ke svým občanům nesmí na požadavku absolvování testu před návratem trvat. Opatření tak ve výsledku nemá oporu ani v klíčovém podkladu, na základě něhož bylo ministerstvem přijato," sdělil soud.

Setrvání v cizí zemi

Za zásadní přitom soud pokládá to, že opatření uspokojivě neřeší situaci občanů, kterým v zahraničí před návratem do vlasti vyjde test pozitivně. Stát jim podle Sabola v návratu paušálně brání, ačkoliv by části z nich bylo možné umožnit samostatný návrat například vlastním či zapůjčeným dopravním prostředkem s tím, že by se protiepidemickým opatřením podrobili až v ČR.

"Ministerstvo tedy, jakkoli zákaz vstupu vlastních občanů výslovně nezavádí, fakticky tyto občany nutí setrvávat v cizí zemi, respektive je pro případ návratu do České republiky vystavuje sankčním důsledkům spojeným s porušením povinností stanovených předmětným ochranným opatřením. Čeští občané tak fakticky mohou být trestáni za návrat do své vlasti," konstatoval soud. Podle něj je to v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Soud dodal, že stanovením účinnosti na 5. dubna poskytl ministerstvu dostatečný časový prostor, aby případně obdobné opatření opětovně přijalo a zohlednilo v něm argumentaci z rozsudku.