Je samozřejmé, že všechny firmy, kterým byla za koronavirové krize zakázána činnost, si zaslouží podporu. Do potíží se nedostaly vlastní vinou.

Není ani sporu o tom, že aerolinie patří k těm, na které to dolehlo nejvíc. Jenže neustálé řeči Andreje Babiše, Aleny Schillerové či Karla Havlíčka o postátňování či pomoci jsou podezřelé.

Proč zrovna Smartwings? Čím jsou důležitější, než jiné firmy? A pokud nejsou, co vede tento mimořádný vládní zájem? Zvlášť v době, kdy programy pomoci menším podnikatelům Covid I, II a Praha byly nedostatečné? Odpověď lze pouze tipovat. Mezi těmito tipy však je osobní či politický zájem na předním místě.

Z ekonomického hlediska nedává totiž přednostní spása letecké společnosti smysl. Kdyby zkrachovala, ani národní hospodářství ani občany to nijak nezasáhne. Ve vzduchu panuje na jednotném evropském trhu silná konkurence. Až se letadla zvednou, nahradily by případně Smartwings na jejich linkách jiní dopravci.

Stát, který se osvědčil v boji s epidemií, při pomoci hospodářství tápe. Podnikatelé, kteří ještě neviděli ani korunu a jsou postiženi stejně jako aerolinie, musí soptit, když slyší, jak jsou ty bezdůvodně hýčkány. Pokud si Babišova vláda získala v krizi respekt, tak ho protežováním jedněch a obtěžováním druhých ztrácí.