Nouzový stav? Proč ne?
Ve srovnání s Německem, které nikdy žádný nouzový stav nezavedlo, máme proporčně čtyřnásobek nakažených a dvojnásobek mrtvých. Z toho lze vyvozovat, že ani nouzový stav není samospasitelný a pro Andreje Babiše se stal jakousi modlou, ke které se upíná a rád by k ní upřel i pozornost voličů.
Autor je spisovatel.
Jeho tvrzení, že za neprodloužení stavu může opozice, je další nepravda. Babiš už několik let vládne v hlasovací koalici ANO, ČSSD a KSČM.
Nyní se mu jeden ze členů koalice vzbouřil a komunisté odmítli „nouzák“ podpořit. Babišova vláda tak ztratila podporu. Jejich voliči – většinou lidé s nepříliš lukrativním zaměstnáním – si nemohou dovolit zůstávat v home office. Neživí se totiž za obrazovkami počítačů, ale pracují rukama – a to lze z domova provozovat stěží.
Posledním důvodem ke zrušení nouzového stavu jsou pochybnosti, co se za jeho hradbami vlastně děje. Ex-policista Šlachta, vstupující právě do politiky, přišel se závažným obviněním. Státní zakázky na zdravotnický materiál šly údajně firmám sídlícím v daňových rájích. Podobným slovům od bývalého šéfa boje proti organizovanému zločinu by měla být věnována pozornost.
Shrnuto podpořeno – nouzový stav máme rok a nefunguje. Nepřišel tedy čas na něco, co funguje, například na novou vládu?
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.