Poslední týdny výrazně změnily běh našich životů. Podobně masivní zásah do chodu země, fungování rodin, jsme od poslední války zažili jen párkrát. Naposledy snad po okupaci v roce 1968. Někdy se prostě dějí věci, jejichž příchod můžeme ovlivnit jen stěží.

Nemusíme se ale jimi nechat zlomit, zatlačit, deprimovat. Máme před sebou několik svátečních dnů. Budou jiné, než jsme zvyklí. Prožívat je budeme intimněji, pravděpodobně v uzavřeném kruhu svých nejbližších. Využijme je k tomu, abychom nabrali sílu, trpělivost a pozitivní náboj k zvládnutí toho, co nás ještě čeká. Rozjímejme o tom, co nám minulé týdny dobrého daly, a ačkoli se to nezdá, určitě každý něco pozitivního nalezneme.

Mně třeba daly potvrzení, jak skvělou rodinu mám a jakou oporou pro mě je. A uvědomil jsem si ještě více, v jak skvělém týmu pracuji. Dovolte mi, abych i já dnes poděkoval. Chci vyslovit díky všem svým kolegyním a kolegům v Deníku, kteří se starají o to, aby k vám, ať už v novinách, nebo prostřednictvím internetu, proudily ověřené, důvěryhodné, aktuální zprávy z vašeho okolí, Česka i světa.

Jde o tři stovky novinářů po celé republice, ale i o řadu spolupracovníků v inzerci, v tiskárnách v Praze a Olomouci, o tisíce distributorů PNS a mnohé další kolegy. Bez nich a jejich nasazení byste dnešní výtisk Deníku nedrželi v rukou. Nejsou vidět na první pohled tak jako zdravotníci, policisté, prodavači, ale věřte, že i bez nich byste se v současné krizové situaci orientovali mnohem hůř. Veselé Velikonoce!