Uvolnění na vánoční nákupy bylo dočista předčasné. Na konci roku si vynutilo další tvrdou uzávěru. V prvních lednových dnech jsme se zas museli obávat toho, že se nemocnice zaplní. Počet mrtvých hrůzně stoupala jako morbidní dokreslení apokalypsy jsme četli zprávy o tom, že těla nebožtíků musí být převážena mezi kraji.

V podstatě každý si mohl v prosinci spočítat, že to tak dopadne. Šťastná náhoda (Bůh, chceme-li), zdravotníci a rozumné chování většiny lidí nás, zdá se, uchránily od ještě horší rány.

Jak to tedy, že zcela rozdílné počínání vlády hodnotíme skoro stejně? Nutno dodat, že na konci jara (kdy přílišné uvolnění zadělalo na obrovský podzimní průšvih) jsme známkovali kabinet nejlépe.

Vysvětlovat se to dá různě, od toho, že otázky byly nepřesně položeny, až po důvěru lidí v moudrost vlády (na to poslední zapomeňme – lidé sice opatření schvalují, kabinet samotný však hodnotí paradoxně nízko).

Nejpravděpodobnější vysvětlení je ale jiné: V posledních měsících nevládl zemi člověk, nýbrž koronavirus. Lidé se krčili, přáli si něco, protestovali, bláznili, nevěděli přesně co a jak. Role se převrátila. Z vrcholového predátora se stali kořistí. Všechno bylo a ještě je vzhůru nohama, zdravý rozum i statistika. Chtělo by se říci, že už se to láme. Jenže i to zas může být jen klamné přání…