Tahle volba ale nebyla nezbytná. Je výsledkem série těžko pochopitelných chyb vlády. Téže, která na jaře bojovala s epidemií přiměřeně a rozumně. Svým vítězstvím se holedbala trochu neskromně. Ale proč nepřát vítězi chvilku pýchy?

Teď se ale ministři motají jako opilci a občané na vlastní uši slyší a na vlastní oči vidí, jak jsou jimi mateni.

Polní nemocnice a SOS

Prý bude fungovat trasování: Selhalo už v létě. V září to byla už jen pohádka. Prý budeme „masivně“ testovat: Ještě před pár dny se testovalo pouhých patnáct tisíc lidí denně. Číslo spíše pro rozvojovou než vyspělou zemi.Prý budeme mít chytrou karanténu: Nemáme žádnou, natož pak chytrou. Přetížení praktičtí lékaři a hygienici s tužkou v ruce a s telefonem u ucha zoufale volají těm, které snad seženou.

A když je seženou? Ti lidi si řeknou: Mám jít do karantény? To si dopředu vyřídím ještě pár nutných věcí. Však se nic nestane.

Vládnoucí politici se nepoučili z první vlny epidemie. Nepřipravila řešení pro tu druhou. Možná uvěřila nějaké kartářce, která věštila, že virus už umřel.

Co je však horší: Premiér a jeho lidé nebyli schopni včas reagovat na varovný nárůst infikovaných z konce srpna. Tehdy, a je to třeba neustále opakovat, Andrej Babiš rozmluvil Adamu Vojtěchovi rozumný nápad: roušky všude uvnitř Tehdejší ministr si nedokázal trvat na svém.

Když v září počet nakažených rostl, vláda zdůrazňovala, že poměr vážných případů, natož pak smrtelných, je relativně malý. To je z jedné strany pravda. Jenže v podstatě je to její překrucování: hoax.

Zdravotnictví má určitou kapacitu, kterou nemůže překročit. Počet vážně nemocných pacientů v porovnání s počtem nakažených se dá předpovídat. Pokud bude epidemie sílit, zdravotní systém se zahltí.

Děcka do škol: „Půjdou!“ „Nepůjdou!“ „Půjdou!“

Teď se odkládají plánované operace. Za tři týdny možná budou muset lékaři volit mezi tím, koho zachrání a koho budou muset nechat umřít. Když se říznete v kuchyni, nedočkáte se někoho, kdo vám zašije ránu. Všichni se budou snažit zachránit dusící se pacienty s covidem.

Vedení státu se donedávna chovalo, jako by to nevidělo. Aj, venku je hezky. Aj, lid ty roušky nechce. Aj, budou volby.

Lidé mají plné právo ty chyby kritizovat, být naštvaní a rozmrzelí. Už na ně doplatili a pokud bude hospodářství uzavřeno, doplatí desetkrát.

Jenže to není sebemenší důvod k tomu, aby někdo nedodržoval hygienická opatření. Nebojujeme proti vládě, bojujeme proti zlé nákaze, která tu už sto let nebyla.

Jistěže jsou hlavními rytíři lékařky, lékaři, setry a zdravotní bratři, jenže ta bitva zuří všude. Ve zlých časech dovolte trochu patosu: Rouška je štít bojovníka, který chrání slabé a nemocné. Má být tedy nošena s hrdostí.

Kabinet se teď snaží úplnému utlumení života a uzavření ekonomiky vyhnout. Je to trochu ruleta, ale i ti největší kritici by si měli přát, ať padnou dobrá čísla.

Pokud přese všechno sklouzneme ke karanténě, bude to bolestné.

Prymulova řeč

Jedno přirovnání z medicíny: Jeden pil, jedl mastné nezřízeně. Lékaři mu radili, nedělej to. Když už měl žlučník na huntě, říkali mu: Dej si ho vyoperovat. Neposlechl, laboroval. Polomrtvého ho dovezli do nemocnice, žlučník mu vyndali. Dva roky byl potom invalidou.

Tak se chovala vláda. Jenže, řečeno s Havlíčkem Borovským, invalidy bychom tady byli my všichni, kdo s ní chodili na led, byť nedobrovolně. Každý by teď ve vlastním, ne vládním, zájmu měl chránit zdraví své a blízkých, abychom karanténou nemuseli projít.