Tato moudrost neplatí jen v gentlemanském světě kaváren, provoněných mísami koblih, ale i v nelítostném prostředí ledního hokeje. Právě se o tom (ke své nelibosti) přesvědčují hráči Sparty.
Nástrojem osudu jsou v tomto případě Bílí Tygři z Liberce, kteří v prvních dvou duelech semifinálové série probudili Pražany z opojných snů o prvním mistrovském titulu od roku 2007. S cynickou rázností si z O2 areny odvezli vedení 2:0 na zápasy, zatímco na vítězi základní části extraligy bylo bolestně znát, jak si s nastalou situací neví rady.
Hebká peřinka iluzí o sobě samých je fuč, čtvrtfinálová idyla proti Olomouci patří minulosti. Sparťané se třesou na mrazu. Takové výzvě v aktuální sezoně ještě nečelili. Mají-li potvrdit, že jsou oprávněnými favority na celkový triumf, musejí se vzchopit a vlastními silami se z krize vyhrabat. A to rychle. Osud (tedy Liberec) sentimentem netrpí.