Chceme vážně klid a pohodu?

Není snad týdne v posledních letech, aby ve veřejném prostoru nezněl hlas profesora Václava Horejšího. Je tomu tak i na stránkách tohoto listu. Jakkoli profesí imunolog a biolog, plynule se přesunul z experta na covid do funkce jednoho z hlavních mluvčích “mírových” iniciativ, které mají podle páně profesorova názoru rychle ukončit válku na Ukrajině. A aby toho nebylo málo, pustil se nyní do výkladu, spíše však mentoringu moderní české historie, když vysvětluje české veřejnosti, jak má rozumnět roku 68 a jeho následkům.

Pan profesor, jinak jistě respektovaná postava ve svém oboru, tak zjevně s pocitem, že tituly z jedné vědecké oblasti zajišťují jakousi univerzální názorovou licenci, akcentuje své vidění všehomíra. Přestaňme Ukrajinu podporovat zbraněmi, nechme ji, ať se vzdá (minimálně části území) a nastane mír. Mír pro naši dobu, chtělo by se jednomu citovat jednoho britského premiéra, který vystoupil z letadla s cárem papíru v ruce a vstoupil tak neslavně do dějin.

Dvě smutná výročí

Vždyť Československo se také přeci mělo jen vzdát části svého území a demilitarizovat se. A někteří tehdejší Mnichované mu také nabídli humanitární pomoc pro obrovskou masu uprchlíků z pohraničí stejně, jak k tomu po vzoru Maďarska a Rakouska vybízí pan profesor na stránkách Deníku vůči budoucí okleštěné Ukrajině. Do koncentračních táborů, vězení, či pod golotinu, však šli už staticíce našich spoluobčanů sami, jen do Terezína se přijel Červený kříž podívat a způsobil tak největší ztrátu reputace této jinak ctihodné organizace v jejích dějinách.

Pokud však za těmito názory není jen mix vlastní důležitosti a diletantství v čemkoli mimo svůj obor, pak je to vědomý apel na mnichovanství pod heslem hoďme “vzdálenou zemi, o níž nic nevíme” přes palubu, hlavně, že bude mír.

Zdroj: DeníkJakkoli by nám pan profesor jistě vysvětlil, že přeci Češi nemuseli za protektorátu rukovat do Wehrmachtu a byl tady přeci mír. Stejně tak jako celých dvacet let po vpádu sovětských vojsk byl u nás klid na práci a mírové chalupaření, proč to tedy nedopřát teď polovině Ukrajiny a v dalším kole třebas opět nám. Ostatně dlouhodobé názory Václava Hořejšího na naše vystoupení z NATO a rušení obranného rozpočtu podporují tyhle “klidy a míry”.

A nakonec Václav Hořejší vytváří svůj ideový epitaf ve svém posledním článku tohoto listu, kdy jakoby vyváženě kritizuje Únor 48, aby mohl přejít na kritiku těch, kteří ještě stále ve “falešném medialním humbuku” oslavují činy Janů Palacha a Zajíce. Stál jsem nedávno s pětiletou dcerou nad hrobem Jana Palacha a vysvětloval malému človíčku, proč tenhle kluk dobrovolně umřel a proč na něj pořád vzpomínáme. Normalizace se vysvětluje hůř než váka, není černá a bílá, lidé a jejich činy jsou spíše v oparu šedi.

Přání prezidentu Zemanovi

Vědecky zdůvodněné čecháčkovské zahledění se do vlastních životů a hlavně klidu a pohody, není dobrou reflexí minulosti ani medicínou pro naši složitou současnost. Nechť mi pan profesor odpustí, ale povyšuje za pomoci vědeckých titulů na naši národní ideu pouhopouhou zaprděnost. Ostatně toto nehezké slovo popisuje biologický proces, takže je vlastně z jeho vědeckého oboru.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.