Patnáct dobrovolníků bere v noci ze čtvrtka na pátek do rukou papírové kartony, spacáky a míří si ustlat na křižovatku ulic Frýdlantská Sokolská v Liberci, naproti ubytovně Kotelna. Je zima, vlhko. Strávit noc venku se rozhodli v rámci stejnojmenné zážitkové akce Noc venku 2014, která na problém bezdomovectví upozorňuje.

„S bezdomovci soucítíme. Slyšely jsme s dcerou spoustu příběhů a je jasné, že ne každý člověk, který se ocitne na ulici, musí být opilec, který si za složitou životní situaci může sám. V dnešní době člověk přijde o práci, nemá na splácení hypotéky a půjček a neštěstí je hotovo, pokud se nemá o koho opřít," řekla Deníku Eva Rozkovcová.

BEZDOMOVCI. Realita všedních dní. V Liberci jich desítky žijí na ulici, další stovky pak po ubytovnách. Akce Noc venku, která probíhala po celé ČR, měla na problém bezdomovectví upozornit. Lidé bez střechy nad hlavou tvrdí, že se do této svízelné situace může dnes dostat každý. Vzkazují, že nejsou odpad. Kateřina, kterou Deník zpovídal (na fotografii dole), se po deseti letech živoření odráží ode dna. Její dvě děti, o které přišla, už jí ale lepší životní úroveň nevrátí.

„Problém bezdomovectví asi nějakým způsobem vnímá každý z nás, ale představit si jaké to vlastně je být bez domova, to už moc neumíme. A právě tomu má napomoci tato akce. Myslím, že široká diskuze o tomto fenoménu a empatický přístup mohou řešení celé problematiky výrazně posunout vpřed," uvedl Robert Prade, ředitel azylového domu pro muže v Liberci.

Katčin příběh

V rámci Noci venku se o svůj životní příběh podělila se všemi, kteří chtěli naslouchat, osmadvacetiletá Katka z Prahy se záznamem v rejstříku trestů kvůli krádežím.

„Když mi bylo sedmnáct, otec mě vyhodil z domu, pak mě vyhodili i ze školy. Přespávala jsem u kamarádů. Asi půl roku jsem strávila u babičky, pak už mě tam nechtěli. Našla jsem si přítele a práci na Vysočině, otěhotněla jsem. Když jsem byla v sedmém měsíci, tak mě přítel skopal ze schodů. Dcera se narodila, ale po čtyřech dnech zemřela na syndrom náhlého úmrtí. Trochu mi přeskočilo, odjela jsem do Prahy," vypráví Katka.

„Mamka mi v Praze našla práci, ale asi po roce a půl jsme se rozhádaly, zůstala jsem bez zaměstnání, peněz, domova, neměla jsem kde spát. Spala jsem venku, kde mě i okradli, sebrali mi úplně všechno včetně dokladů. Pak jsem se chytila party lidí, která po městě žebrala na alkohol, jenom chlastali, jídlo sháněli v kontejnerech. Byla jsem s nimi asi měsíc. Pak jsem narazila na lidi z Naděje, kteří mi pomohli s vyřízením nových dokladů, našli mi brigádu. V Naději jsem byla do 27 let, pak následovala noclehárna. Našla jsem si nového přítele, se kterým jsem otěhotněla, sliboval, jak se o mě postará, ale vykašlal se na mě. Ještě v sedmém měsíci jsem škrábala led z chodníků, abych měla aspoň nějaké peníze. Dítě jsem hned po porodu dala k adopci." Z osudu mladé ženy chvílemi až mrazí.

Katka přes všechny útrapy neztratila naději. V těchto dnech se s dalším přítelem a kamarádem nastěhovala do pronajatého bytu. Pracují, odrážejí se ode dna.

Statistika

Podle posledního projektu Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 žije v Libereckém kraji 262 bezdomovců. Statistici ovšem sčítali jen ty lidi bez domova, kteří využívají služeb sociálních zařízení, například azylové domy nebo noclehárny. Parky ani prostory pod mosty neprocházeli. Mezi bezdomovci jednoznačně převládají muži, žen bylo sečteno jen 21,5 procent. Většina sečtených jsou lidé svobodní (49,0 procent) nebo rozvedení (38,3 procent). Z pohledu vzdělání je nejčetněji zastoupena skupina bezdomovců s výučním listem nebo se středoškolským vzděláním bez maturity (47,2 procent).