Například v Nové Vsi u Chrastavy ještě ani v neděli po poledni neměli elektřinu, vodu ani pitnou ani užitkovou, prostě nic. Vojáka ve Vsi nepotkáte, policie hlídkuje jen před vjezdem do obce a beztak tam pustí každého, kdo řekne, že tam má dům. Ani nic neověřuje.

Lidé se pokouší zachránit, co z jejich obydlí zbylo, pláčí a většina z nich dokáže hovořit jen roztřeseným hlasem.

„Bylo to strašný. Nemůžu ani mluvit. Čekáme na pomoc, ale nikde nic. Všude se mluví o tom, jak pomáhají vojáci, tady není ani jeden. Jediní, kdo nám pomáhá, jsou naši dobrovolní hasiči,“ naříká jedna z obyvatelek, jejíž dům byl pod vodou až po okna.

U další se zase nešťastné emoce mění ve vztek. Když kolem ní projíždím autem, nadává, kolik vozů tam projede. Snažím se jí vysvětlit, že jsem se jela podívat na svůj dům, tak mi na to odpověděla vztekle, abych se náhodou nepos…a. Já ji chápu. Také jsem byla plná naštvání, když jsem zjistila, že místo koberů a lina mám v domě bahenní nános, že většinu plotu kolem pozemku nenávratně voda sebrala a že se všude brodím bordelem.

Volám hejtmanovi a snaším se zjistit, kdy do Nové Vsi dorazí pomoc. "Musíme postupovat kontinuitně podle krizového plánu," zní první odpověď Stanislava Eichlera. Tak to těm lidem pomůže, pomyslím si. Následně vykládá, že je zřejmě chybou místní samosprávy, že dostatečně neurguje své požadavky. Asi mu vůbec nedojde, nebo mu to nechce dojít, že ve Vsi nejde proud, mobily jsou dávno vybité , mimo to chytit v Nové Vsi kloudný signál na mobil je umění za normálního stavu, natož když jsou přetížené linky… Navíc členové místní samosprávy mají plné ruce práce sami se svými obydlími…

Volám tedy na krizovou linku a tam se dozvídám, že požadavky prozatím nejdůležitější, na pitnou vodu, se již vyřizují. Jak je to s vojáky zatím neví. Energetici odhadují obnovení dodávek proudu v odpoledních hodinách.